Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že seznámení s někým online může vést k takovému mixu emocí. Jmenuji se Martin a ve 27 letech jsem se ponořil do světa seznamovacích aplikací v naději, že najdu někoho výjimečného. Po týdnech prohlížení a chatování jsem se spojil s dívkou jménem Petra. Byla okouzlující, vtipná a její profilové fotky byly úžasné. Ucítil jsem jiskru a rychle jsme se domluvili, že se sejdeme na kávě.
Nastal den a já byl plný nervů a vzrušení. Do kavárny jsem dorazil brzy a prohlížel si místnost, abych ji zahlédl. Když vešla, srdce mi kleslo. Dívka, která seděla naproti mně, se vůbec nepodobala svým fotkám. Zářivý úsměv, dlouhé vlasy, sebevědomé držení těla – nic z toho neodpovídalo realitě přede mnou. Místo toho jsem viděl někoho, kdo působil stydlivě a nejistě, její vzhled se na hony lišil od okouzlující osobnosti, kterou online prezentovala.
Během našeho rozhovoru jsem se snažil soustředit na její slova, ale myšlenky mi běžely v hlavě. Cítil jsem se podveden. Po trapné hodině jsem si vymyslel výmluvu, že si musím vyřídit pochůzku, a odešel. Věděl jsem, že je to neslušné, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem byla uveden v omyl.
Další den mi Petra napsala zprávu a ptala se, proč jsem tak rychle odešel. Zaváhal jsem, ale rozhodl jsem se být upřímný. Řekl jsem jí, že vypadá jinak než na fotkách a že mě to odradilo. Čekal jsem, že to pochopí, ale místo toho vybuchla vzteky. „Jsi tak povrchní!“ napsala vztekle. „Myslíš si, že vzhled je všechno? Nemůžu uvěřit, že jsem s tebou ztrácela čas!“
Její slova mě zabolela. Začala jsem se bránit a trval jsem na tom, že vše zkreslila. „Nejde o to být povrchní,“ odpověděl jsem. „Jde o upřímnost. Ukázala jsi mi jednu věc a předložila druhou.“
Konverzace se zvrhla ve střídání obviňování a zraněných citů. Snažil jsem se jí vysvětlit svůj pohled na věc, ale ona trval na tom, že se mýlím. „Jen se bojíš skutečných vztahů,“ odsekla. „Příliš se zaměřuješ na vzhled.“
Jak jsem tam tak seděl a zíral na telefon, cítil jsem směs frustrace a zmatku. Byl jsem tady opravdu ten špatný? Cením si upřímnosti a myslel jsem si, že to je rozumné očekávání od randění. Ale jak mi v mysli zněla Petřina slova, začal jsem přemýšlet, jestli jsem nebyl příliš drsný.
Nakonec jsem si uvědomil, že randění je složitý tanec očekávání a vnímání. Možná jsem byl příliš ukvapený na soudy, ale stále jsem věřil, že na autenticitě záleží. Ten den jsem se naučil cennou lekci – nejen o online randění, ale i o důležitosti být sám sebou a o dopadu prvního dojmu. Když jsem zavřel telefon, věděl jsem, že až se příště vydám do světa randění, budu k němu přistupovat s otevřenějším srdcem, připravený přijmout nečekané.
