Článek
Sedím v parku a pozoruji holuby. Jeden zrovna klove do loupáku tak agresivně, že si okamžitě zjednal respekt. Zkrátka zobal. A vtom mi to blesklo hlavou. Jak je možné, že když o někom řekneme, že je „zazobaný“, myslíme tím třeba majitele luxusní vily, co v Praze nelegálně pronajímá byty přes Airbnb?
Logika by napovídala, že prvním „zazobancem“ musel být středověký Elon Musk v oblasti ornitologie. Vizionář, který na rozdíl od nudných chovatelů koz, ovcí nebo krav vsadil všechno na kura domácího. Když sousedé viděli ty tuny zrní mizející v ptačích útrobách a obří zisky z vajec, masa a peří, začali si závistivě šeptat a uplivovat: „Podívejte na něj, zazobanec jeden!“
Po dalším pátrání mě ale jazykovědci vyvedli z omylu. Žádný agrobaron se nekonal. Výraz původně znamenal „zahrabaný v zobání“. Představte si tvora, který si nosil zrníčka do hnízda tak dlouho, až v nich mohl plavat. Zazobaný člověk je zkrátka ten, kdo má tak plné volátko, že mu z něj ty pětitisícovky samy padají.
Ta ptačí metafora na moderní elity sedí dokonale. Všimli jste si, jak se chová průměrný oligarcha? Jako kohout na smetišti. Naparuje se, hlídá teritorium a nenechá na zemi ležet jediné zrnko. V tom našem lidském světě tedy jedinou korunu evropské dotace. A běda, jak mu do krmítka v podobě státních zakázek vleze cizí pták! To se hned naježí a vytahuje právníky.
Čeština navíc geniálně balí třídní nenávist do jednoho slova. „Zazobanec“ je výraz ryze hanlivý. Neodpouští se v něm, že dotyčný kloval dravěji a má plnější sýpku než my, co jen tak paběrkujeme u slevových letáků.
Až vedle vás v zácpě zastaví nablýskané lambo, netřeba závidět. Uvnitř nesedí žádný polobůh. Je to jenom tlustý holub, který měl prostě štěstí na větší hromadu zrní.
A dost možná vám v noci pokálí auto.
