Článek
Situace ve společnosti je vyhrocená. Čeští intelektuálové, umělci, opozice a obránci svobody slova tráví bezesné noci sepisováním petic za zachování koncesionářských poplatků. Pro mě ale poslední sobotní večer přinesl definitivní rozuzlení této celospolečenské krize.
V celé své povadlé kráse se ukázalo, že ta největší hrozba pro naši demokracii nesídlí v dezinfo webech, v kuloárech sněmovny nebo búhvíkde, ale tančí unavený quickstep v přímém přenosu na České televizi.
Kdo by si myslel, že řemeslná špičkovost a precizní televizní práce jsou pro miliardový kolos samozřejmostí, ten dostal v přímém přenosu solidní facku. Živá vysílání sice mají svá specifika, ale sledovat štáb jedoucí na tak hluboký autopilot, že se i banální střih či zvukařský timing mění v hazardní hru, byl zážitek pro silné povahy. Rutina zkrátka neomlouvá.
Pokud má být tato drahá, vyčpělá britská licence naším hlavním štítem svobody slova a nezávislosti, pak Bůh ochraňuj českou kulturu. Sledovat takto řemeslně odfláknutou estrádu za miliony z kapes poplatníků je totiž ta nejlepší reklama na to, aby se celý tenhle cirkus od roku 2027 utnul a zrušil.
Argumentovat nezávislostí veřejnoprávních médií ve chvíli, kdy si občan z vlastního platí poslech nucených rádoby vtipů moderátorské ikony v jeho poslední sezóně, porotcovské mudrování a křečovité kreace celebrit třetí svítivosti, je naprosto mimo mísu.
Protančit se k obraně demokracie sice zní vznešeně. Sobotní přenos mi ale ukázal, že tahle estráda už si jen trapně šlape po špičkách a nudí k smrti.
