Článek
Podle § 4 vyhl. 163/1973 Sb., dokumentace staveb zahrnovala:
- investiční záměr,
- přípravnou dokumentaci,
- projektovou dokumentaci a
- dokumentaci skutečného provedení stavby a
- zprávu o závěrečném technickoekonomickém vyhodnocení stavby.
Jedná se o dávno již zrušenou vyhlášku, která v dobách centrálně plánovaného socialistického hospodářství určovala celou strukturu projektové přípravy staveb. Zacházet do podrobností smysl nemá, je však zcela zřejmé, že celkem velký důraz byl kladen na předprojektovou přípravu, která byla nedílnou součástí tehdejšího centrálního plánování, jehož efektivitou se zde zabývat nebudeme.
___________________________________________________________________________
V současné době je dokumentace stavby redukována na povinnou dokumentaci ke stavebnímu povolení. Jakákoliv předprojektová příprava stavby je považována za zbytečnou. U zadávání veřejných staveb je někdy vyhlašována architektonická soutěž, ze které je pak vybrán zhotovitel projektové dokumentace podle toho, jak se architekt vypořádá s kvalitou vizualizace, a jak se stavba momentálním zástupcům zadavatele líbí.
Proti tomu nelze nic namítat. Všechny stavby (včetně soukromých) se společně podílí na kvalitě veřejného prostoru, ve kterém všichni žijeme.
Je však zcela zřejmé, že celková kvalita staveb je dána nejen technickou a estetickou kvalitou obálky stavby, ale i technologiemi, které zajistí kvalitní ekonomicky a ekologicky příznivý provoz stavby, zejména v situaci, kdy se jedná o velké veřejné budovy nebo soubory staveb občanského vybavení a infrastruktury s životností několika desetiletí. Kvalitní stavba jako celek tedy již na samém počátku plánování musí mít jasně daný základní koncept, podle kterého je pak technicky projektována a následně realizována. Investor/zadavatel stavby, který by tento koncept měl vytýčit pak zejména během zpracovávání projektové dokumentace musí pravidelně kontrolovat, zda se zpracovatel dokumentace stavby tohoto konceptu drží. Současně upřesňuje technické podrobnosti během zpracování technické dokumentace stavby.
Bohužel zadavatelem ve většině případů bývá zastupitelstvo místní samosprávy ať na lokální úrovni, nebo spíše na úrovni krajské. To pracuje v časovém rámci svého čtyřletého politického mandátu a nemá odborníky, kteří by mohli technicky popsat koncept připravovaných investic, případně, kteří by mohli technicky posoudit správnost investičního konceptu, který byl zadán externímu zpracovateli. Situace je o to horší, že politici, ale i vyhlašovatelé dotačních titulů vytváří enormní tlak na minimální délku celého procesu přípravy stavby a její následné realizace. Jako východisko se pak pro zadavatele nabízí systém zadání Design & Build, resp. (nějak) to nakresli a postav za využití dotačního titulu. Aneb potřebujeme to postavit do konce našeho mandátu do vyhlášení příštích voleb, abychom se mohli společně fotit u stříhání pásky (nějak) dokončené veřejné stavby.
Pozn.: následující příklad není popisem konkrétní stavby a není nijak lokalizován. Zohledňuje však soubor skutečných zkušeností.
V praxi to pak vypadá tak, že velmi volně stanovený a nijak neřízený koncept návrhu stavby v podobě dokumentace pro stavební povolení zpracuje architektonická kancelář. Protože je velmi omezená cenou projektu, tak toto omezení přenáší i na spolupracující externí zpracovatele jednotlivých profesí. To se pak projeví např. na projektu vytápění a chlazení budovy, kdy tuto dokumentaci levně zpracuje regionální zpracovatel z jiného koutu republiky tak, jak to již mnohokrát před tím u jiných staveb zpracoval. Dokumentace je zpracovaná technicky správně, objekt po dokončení bude jistě funkční, ale koncept návrhu vytápění a chlazení patří někam do doby před 40 lety, tedy do doby, kdy bylo zcela běžné napojovat takovéto objekty na systém centralizovaného zásobování teplem, jehož rozvod je veden osm kilometrů přes celé město s min. 30% ztrátou a je topen paroplynovými bloky centrální teplárny, kde jsou jako výkonové rezervy bloky na spalování uhlí. Pro novou velkou stavbu je nutné pak výkonově posílit předávací stanici včetně přípojky, v tomto případě se jednalo o tepelný výkon kolem 1,2 MW. Výkon chlazení je zde 0,8 MW a je řešeno chladičem na střeše budovy. Chladič daného výkonu však produkuje nadměrnou hlukovou zátěž, kterou nelze technicky odstínit, tak se alespoň provede částečný boční zákryt nákladem několika set tisíc Kč, který hluk sníží, ale ne pod hygienicky přípustný limit. Technických pochybení na popisované stavbě se pak vyskytuje více. Zde je zcela zřejmé, že životnost systému vytápění a chlazení budovy podle zastaralého konceptu je výrazně nižší, než je životnost celé stavby. To pak vytváří značný ekonomický tlak na budoucí finančně náročnou rekonstrukci technických zařízení budovy.
Jiná téměř shodná stavba se stejným provozem v sousedním okresním městě, kterou rovněž zadával stejný zadavatel krajské samosprávy je navržena s naprosto rozdílným konceptem. Stavba je realizována jiným zhotovitelem rovněž v režimu Design & Build. Systém vytápění a chlazení je zde řešen geotermálními vrty s tepelnými čerpadly, což velmi výrazně snižuje budoucí provozní náklady budovy. Je to ekologicky nesrovnatelně příznivější. Přebytečné teplo z chlazení budovy v letním období se ukládá prostřednictvím geotermálních vrtů do horninového podloží a teplotně regeneruje okolí GT vrtů, které jsou tak připraveny na následující zimní období. Systém vytápění a chlazení řízeně spolupracuje. Koncept samotného návrhu stavby reflektuje současný trend vytápění a chlazení a je v souladu s předpokládanou životností navrhované budovy.
Z uvedených příkladů je naprosto jasné, že pro stanovení správného návrhu stavby na technické úrovni doby je zcela zásadní správné formulování výchozího konceptu návrhu stavby již v předprojektové přípravě. K tomu však je nutná patřičná technická úroveň zadavatele. To, že se ve druhém popisovaném případě podařilo navrhnout a realizovat budovu v soudobém standardu, lze jednoznačně přičíst osobní odpovědnosti zhotovitele, který možná dosáhl mírně nižšího zisku na realizaci stavby, ale jeho kredit odbornosti a odpovědnosti výrazně posílil.
Jaroslav Antoš
