Článek
Za poslední sezónu si fanoušci české nejvyšší fotbalové soutěže zvykli na jednu pozitivní změnu. Komise rozhodčích po každém ligovém kole zveřejňovala stanovisko ke sporným situacím. Ne vždy s ním museli všichni souhlasit, ale alespoň existoval pokus vysvětlit, proč rozhodčí postupovali právě tak, jak postupovali.
V nové sezóně je ale všechno jinak.
Komise rozhodčích změnila svůj pracovní postup a pravidelná veřejná vyjádření již vydávat nebude. Na první pohled může jít o administrativní změnu. Ve skutečnosti však jde o krok, který vyvolává otázky ohledně transparentnosti celého českého fotbalu.
Právě otevřená komunikace byla jedním z nástrojů, jak po letech kontroverzí a afér obnovovat důvěru fanoušků. Český fotbal si v minulosti prošel řadou kauz, které poškodily jeho pověst. O to důležitější bylo ukazovat, že sporné momenty nejsou zametány pod koberec a že existuje snaha je veřejnosti vysvětlit.
Letošní změna jde bohužel opačným směrem. Místo pravidelných vysvětlení přichází mlčení. A právě mlčení je živnou půdou pro dohady, emoce a spekulace.
Už první kola nové sezóny přinesla několik situací, které mezi fanoušky i odbornou veřejností vyvolaly pochybnosti. V některých případech nezasáhl ani systém VAR, což znamená, že veřejnost neuslyší ani komunikaci mezi hlavním rozhodčím a videorozhodčím. Pokud zároveň chybí i následné stanovisko Komise rozhodčích, zůstávají otázky bez odpovědí.
Není přitom podstatné, zda rozhodčí udělali chybu. Fotbal je rychlá hra a omyly budou jeho součástí vždy. Podstatné je, aby existovala ochota tato rozhodnutí zpětně vysvětlit. Právě tím se buduje důvěra veřejnosti.
V minulých sezónách se ukázalo, že zveřejňování stanovisek nemusí být pro komisi nepříjemnou povinností. Naopak. I v případech, kdy komise výkon rozhodčího obhájila, dostali fanoušci možnost pochopit výklad pravidel a způsob, jakým byla konkrétní situace posouzena. To je přece přesně role odborného orgánu – nejen hodnotit rozhodčí, ale také vysvětlovat pravidla směrem k veřejnosti.
Fotbal dnes není jen o dění na hřišti. Každý sporný moment během několika minut koluje po sociálních sítích, rozebírají jej televizní studia, bývalí rozhodčí i fanoušci. Jestliže v takové době oficiální autorita mlčí, přenechává prostor všem ostatním. A veřejná debata se pak opírá spíše o domněnky než o odborné vysvětlení.
To je škoda i pro samotné rozhodčí. Ti jsou pod obrovským tlakem, a právě otevřená komunikace jim může pomoci. Pokud komise jejich verdikt potvrdí a odborně vysvětlí, nejde jen o obhajobu jednotlivce. Je to signál, že rozhodnutí prošlo kontrolou a obstálo. Pokud naopak komise uzná chybu, je fér ji přiznat. Ani to autoritu rozhodčích nesnižuje. Naopak ukazuje, že systém funguje.
Lze se proto ptát, zda je nový přístup skutečně krokem vpřed. Pokud chce vedení českého fotbalu přesvědčit veřejnost, že se poučilo z minulosti a že buduje moderní, důvěryhodné a otevřené prostředí, mělo by komunikovat více, nikoli méně.
Fanoušci nechtějí nemožné. Nečekají, že rozhodčí nikdy neudělají chybu. Chtějí pouze vědět, proč padla konkrétní rozhodnutí a zda byla v souladu s pravidly. Pravidelná stanoviska Komise rozhodčích byla jedním z mála nástrojů, který tuto důvěru pomáhal budovat.
Jejich zrušení proto nepůsobí jako modernizace systému, ale jako krok zpět.
Český fotbal dnes potřebuje především důvěru veřejnosti. Každé omezení otevřené komunikace však vyvolává přesně opačný efekt – více otázek, více pochybností a méně důvěry.
A to je možná největší prohra hned na začátku nové ligové sezony.
