Článek
Do profilu proto patří nejen číslo, ale i datum a podmínky testu. Když později změníte trysku, upravíte napětí řemenů nebo začnete tisknout jiným materiálem, máte s čím porovnávat. Místo náhodného přepisování hodnot pak uděláte krátký kontrolní vzorek a víte, zda se změnil tlakový systém, nebo jen konkrétní model. Výtisk může mít správně nastavenou první vrstvu, čisté retrakce i rozumnou teplotu, a přesto se na rozích objeví malé boule. Často následuje známá reakce: stáhnout průtok, zkrátit retrakci nebo přidat chlazení. Jenže roh není problémem sám o sobě. Je to místo, kde tiskárna prudce mění rychlost pohybu a kde se najednou projeví tlak roztaveného plastu mezi podávacími koly a tryskou.
Pressure advance, v jiných ekosystémech označovaný jako linear advance, pracuje právě s tímto zpožděním. Při zrychlování má extruder dodat materiál dříve, při brzdění ho má naopak ubrat dříve, než se zpomalí pohyb trysky. Cílem není vytlačit méně plastu za celý model. Cílem je lépe sladit okamžitý tok materiálu s okamžitou rychlostí pohybu.
Roh ukazuje rozdíl mezi objemem a tlakem
V běžném G-codu se průtok odvozuje z délky dráhy, šířky linky a výšky vrstvy. To je potřebná informace, ale filament se nechová jako pevná tyčka, která se v okamžiku povelu objeví na špičce trysky. V bowdenu se nejdřív pružně stlačuje delší sloupec filamentu, v hotendu se deformuje roztavený materiál a odpor závisí i na trysce, teplotě a rychlosti. Když se hlava blíží k rohu, osy už brzdí, ale tlak v trysce ještě chvíli vytlačuje plast rychlostí odpovídající předchozímu úseku.
Výsledkem bývá zduření na vnější hraně, lesklejší stopa nebo nerovnost, která je patrná až po přiložení dvou dílů k sobě. Při rozjezdu se děje opačný jev: než se tlak zvedne, začátek linky může být tenčí. Proto není dobré posuzovat nastavení jen podle jediné boule. Hledejte souvislý vzorec: silnější konce perimetrů, změny šířky na krátkých úsecích a rohy, které vypadají jinak než rovné stěny.
Proč retrakce problém nevyřeší
Retrakce má jinou práci. Používá se při přejezdu, kdy tryska nemá ukládat materiál; krátce stáhne filament, aby omezila vytékání a vlásečnice. Pressure advance naproti tomu zasahuje během samotné extruze, tedy i tehdy, když tryska kreslí souvislý obvod bez přejezdu. Příliš agresivní retrakce kvůli bouli v rohu může přidat podextrudované začátky linek, prodloužit tisk a u některých materiálů zhoršit opotřebení filamentu.
Klipper ve své dokumentaci pressure advance popisuje jako parametr laděný pro konkrétní kombinaci trysky a filamentu. To je podstatné: hodnota není vlastnost tiskárny jednou provždy. Měkčí materiál, vyšší teplota, jiný průměr trysky nebo výrazně delší bowden změní tlakové poměry. Přenést číslo z cizí tiskárny lze nanejvýš jako hrubý výchozí bod, ne jako hotové řešení.
Nejdřív ověřte mechaniku a základní průtok
Pressure advance neumí opravit prokluzující podávací kolečko, částečně ucpanou trysku ani špatně změřený průměr filamentu. Také nevyřeší situaci, kdy profil tlačí do trysky víc materiálu, než stačí roztavit. Před laděním proto dává smysl vytisknout jednoduchý perimetr, zkontrolovat konzistentní šířku linek a nechat běžet stejnou teplotu, trysku i rychlost, které chcete používat v praxi.
Oddělte dvě otázky. Násobič extruze řeší, kolik materiálu má za ustáleného pohybu vyjít z trysky. Pressure advance řeší, kdy má extruder reagovat na změnu rychlosti. Pokud nejdřív snížíte průtok jen proto, že rohy jsou tlusté, můžete získat hezký roh a současně otevřít mezery na dlouhých stěnách. Prusa u kalibrace násobiče extruze výslovně rozlišuje přebytek materiálu na horních plochách od nedostatku, který se projevuje mezerami mezi linkami: Kalibrace extrusion multiplieru.
Kalibrační věž má smysl jen s čitelnými podmínkami
Nejpoužitelnější kalibrace nemění všechno najednou. Klipper doporučuje vytisknout věž, v níž se parametr postupně mění podle výšky. Smyslem není hledat absolutně nejmenší číslo. Sleduje se pásmo, kde se rohy vyčistí, ale začátky a konce linek ještě nevykazují podextrudování. Před testem je rozumné vypnout jiné funkce, které mění okamžitý tok, a neměnit současně teplotu ani rychlost.
Prakticky to znamená uložit profil testu, napsat si použitý filament a po vytištění porovnat věž pod bočním světlem. Pokud se zduření ztrácí jen v jednom tenkém pásku, ale o pár milimetrů výš už vznikají mezery, nejspíš hledáte příliš agresivní hodnotu. Dobrá volba má obvykle určitou toleranci: funguje na více rozích a nepřesouvá chybu jinam.
Krátké dráhy jsou přísnější než velká krabice
Hodnota, která vypadá dobře na dvacetimilimetrové kostce, nemusí obstát na ozubeném dílu, nápisu nebo mřížce. U krátkých segmentů tiskárna častěji zrychluje a brzdí a tlakové korekce mají větší podíl na výsledku. Proto po věži následuje skutečný model s různými směry, malými oblouky a několika vnějšími rohy. Vyplatí se kontrolovat i rozměry otvorů: přebytečný materiál u změn směru se často projeví dříve uvnitř kruhového otvoru než na velké stěně.
Roli hraje také rychlostní limit. Pokud je problém ve skutečnosti způsoben překročením objemového průtoku hotendu, pressure advance jej nezachrání. Tavenina pak nemá dost času absorbovat teplo a průtok se stává nestabilním. Při diagnostice proto omezte nejprve rychlost na bezpečný rozsah materiálu; teprve potom má porovnání věže význam.
Jedna hodnota pro každou cívku není přehnanost
U běžného PLA se rozdíly mezi cívkami často dají zvládnout jedním profilem. Jakmile ale přejdete na pružný materiál, vysokoteplotní směs nebo pigmentovaný filament s jiným odporem v trysce, je lepší mít poznámku přímo u profilu filamentu. Není nutné dělat dlouhou kalibraci před každým malým výtiskem. Stačí rozlišit kombinace, u nichž záleží na vzhledu povrchu nebo přesném lícování.
Největší přínos pressure advance není v honbě za laboratorně ostrým rohem. Je v předvídatelnosti. Když se tok při brzdění chová opakovaně stejně, lze snáz poznat, zda další vada patří teplotě, chlazení, mechanice nebo samotnému modelu. Roh pak přestane být kosmetickou vadou a stane se rychlým testem toho, zda extruze stíhá pohyb tiskárny.
