Článek
Krabička do sebe zapadne až po projetí pilníkem, nožička stojanu se nevejde do připraveného otvoru a přesný obdélník má u podložky nečekaný lem. Shora vypadá výtisk správně, měřidlo ale ukáže problém právě tam, kde se díl dotkl plátu. Takzvaná sloní noha není kosmetická vada, kterou je rozumné vždy obrousit. U funkčního dílu může změnit montážní rozměr, zmenšit průchodku nebo znehodnotit dosedací hranu.
Vzniká v první vrstvě. Roztavené vlákno se má k podložce přimáčknout, aby vznikl spoj s dostatečnou plochou. Jestliže je mezera mezi tryskou a plátem příliš malá, materiál nemá kam do výšky a rozteče se do stran. Podobně se projeví příliš štědrá první vrstva, nevhodná teplota nebo geometrie, která nechává kritickou hranu přímo na podložce. Důležité je rozlišit lokální deformaci první vrstvy od celkově špatné rozměrové přesnosti os. Jinak se snadno upraví parametr, který maskuje jinou závadu.
Nejdřív změřit, pak hledat viníka
Praktický test není ozdobný kalibrační čtverec, ale jednoduchý díl s rovnou svislou stěnou, otvorem a rozměrem, který má v budoucím projektu význam. Změřte ho nad první vrstvou i v několika vyšších výškách. Je-li problém jen v patě, zatímco rozměr výš je stabilní, podezření padá na první vrstvu. Pokud se odchylka opakuje po celé výšce nebo se liší podle směru X a Y, je nutné vrátit se ke kalibraci mechaniky, průtoku či návrhu tolerance.
Tohle rozlišení je podstatné i proto, že první vrstva nemá být vytištěna ledabyle. Dobrá přilnavost vyžaduje přiměřené zploštění stopy. Cílem tedy není dostat se k nulovému rozlití, ale najít kompromis, při němž drží velká plocha a zároveň se nedeformuje funkční obrys. U tenkých patek, západek nebo otvorů u dna může i malý lem působit větší potíž než na volné dekorativní ploše.
Co říká náhled sliceru a co udělá materiál
PrusaSlicer nabízí adaptivní kompenzaci sloní nohy v pokročilém nastavení tisku. Podle oficiální dokumentace upraví první vrstvu tak, aby se okraj zmenšil, aniž by se bez rozmyslu ztratily tenké linky. Pro standardní trysku 0,4 mm Prusa uvádí jako obvyklý výchozí bod hodnotu kolem 0,2 mm. Není to univerzální předpis: záleží na materiálu, výšce první vrstvy, skutečném přítlaku a geometrii dílu. Dokumentace Prusa k této funkci zároveň upozorňuje, že se nastavení skrývá mimo jednoduchý režim.
Náhled po zapnutí kompenzace může působit znepokojivě. Mezi brimmem a modelem se někdy ukáže mezera, případně se u spojení velmi tenkého prvku s masivní stěnou objeví vizuální nepravidelnost. To samo o sobě není důkaz chyby: skutečně přimáčknutý materiál část mezery vyplní. Pokud se ale brim s modelem při tisku reálně nespojí, je kompenzace pravděpodobně příliš vysoká nebo první vrstva není nastavená stabilně.
Nezaměňovat kompenzaci za opravu kalibrace
Je lákavé nastavit vysoké číslo a problém schovat. Takový postup může zhoršit přilnavost a na drobných prvcích vytvořit opačnou chybu: chybějící materiál u paty. Kompenzace neřeší špinavý plát, nekonzistentní výšku Z ani přetékání materiálu po celé stěně. Když první vrstva střídá místa s průsvitnou stopou a místa s hřebeny, patří nejdřív pozornost podložce, její rovině a kalibraci. Základní princip první vrstvy popisuje i kalibrační dokumentace Prusa1: vzdálenost hrotu trysky a tiskové plochy se nastavuje pro konkrétní tiskárnu a povrch.
Stejně opatrně je třeba zacházet s průtokem. Příliš vysoký extruzní násobič může první vrstvu roztáhnout, ale jeho změnou kvůli jednomu okraji ovlivníte celý díl. Má-li stěna nad první vrstvou správnou tloušťku a vzhled, měnit globální průtok bývá horší než upravit první vrstvu nebo samotný návrh.
CAD dokáže kritickou hranu ochránit
Pro spojovací díl je často čistší vyřešit problém v modelu. Malé zkosení spodní hrany, případně zaoblení navržené s vědomím směru tisku, dá vytlačenému materiálu místo a zachová jmenovitý rozměr stěny. Nejde o univerzální trik: zkosení ovlivní dosednutí a u těsnicí plochy nemusí být vhodné. V případě otvoru u podložky je zase vhodné posoudit, zda jej nelze otočit nebo vytisknout s dočasnou obětovanou vrstvou, kterou lze odstranit kontrolovaně.
Prusa při návrhu dílů pro tisk připomíná, že nulová tolerance mezi dvěma tištěnými součástmi není realistická. Rozměr ovlivňuje velikost, orientace, materiál, kalibrace i požadavek, zda se mají díly pohybovat nebo sevřít. Jejich návrhový přehled2 uvádí jako počáteční praktickou mezeru pro pohyblivé díly alespoň 0,3 mm; přesnou hodnotu je však nutné ověřit na vlastní kombinaci tiskárny a materiálu.
Brim není omluva pro špatný okraj
Brim zvyšuje styčnou plochu a u náchylných materiálů pomůže proti zvedání rohů. Současně ale neřeší deformaci obrysu samotného modelu. Jestliže díl potřebuje brim, je rozumné vytisknout malý vzorek se stejnou spodní geometrií a ověřit, zda se po odstranění lemu nezměnil kritický rozměr. Vyšší teplota podložky, agresivní přítlak a velký brim mohou dohromady vytvořit pevné přilepení, které se odstraňuje hůř než původní potíž.
Krátký postup, který šetří celé projekty
U dílu, který má do něčeho zapadnout, má smysl začít měřením první vrstvy a vyšší části stěny. Potom vytisknout malý vzorek s aktuálním profilem, mírně upravit kompenzaci a zopakovat pouze tento vzorek. Jestliže se přitom zhorší přilnavost nebo drobné prvky, je čas vrátit se k výšce první vrstvy a k modelu, ne přidávat další desetiny do kompenzace. Sloní noha je přesně ten typ chyby, který se dá odstranit jedním číslem jen tehdy, když jsme si předtím ověřili, že opravdu řešíme sloní nohu.Kdy má smysl změnit orientaci
Někdy je nejmenší riziko otočit díl tak, aby kritický obrys neležel na podložce. Neznamená to automaticky zvolit orientaci s nejmenší výškou tisku. Je třeba porovnat kvalitu ploch, pevnost ve směru vrstev, množství podpor i to, která plocha bude po tisku měřitelná. Otvor nebo západku u dna lze často přemístit do svislé roviny, kde se projev první vrstvy neúčastní jejich výsledného rozměru. Jindy otočení přenese problém na podpěry a jejich stopu; pak je vhodnější kombinovat malý náběh v CADu s jemnou kompenzací.
Rozhodnutí proto patří do přípravy modelu, nikoli až k hotovému G-codu. Slicer umí velmi dobře upravit dráhy, ale neví, která hrana je montážně kritická a která jen vzhledová. Tuto informaci musí dostat buď geometrií, orientací, nebo cíleně změněným nastavením objektu. Vyplatí se ji ověřit dříve, než se vytiskne celá série stejných dílů.
Použité zdroje:
1. https://help.prusa3d.com/category/calibration_199
2. https://help.prusa3d.com/article/modeling-with-3d-printing-in-mind_164135?product=core-one
