Článek
První vrstva drží, tiskárna odvede několik hodin práce a pak se jeden roh začne zvedat. Někdy je změna sotva viditelná; jindy se pod modelem objeví oblouk, který nadzvedne i další části. Taková závada svádí k okamžitému zvýšení teploty podložky nebo k širšímu límci. Jenže odlepení bývá až posledním projevem napětí, které se v dílu hromadilo během chladnutí.
Roztavený polymer se při tuhnutí a ochlazování smršťuje. Každá nová vrstva zároveň přiléhá k materiálu, který je o něco chladnější a rozměrově ustálenější. Vnější části proto nemohou vždy volně zkrátit svůj rozměr. Vzniká vnitřní pnutí: díl se snaží změnit tvar, ale jeho spodní plocha zůstává přichycená k podložce. Pokud tah překoná přilnavost, nejprve se uvolní roh nebo úzká hrana.
První vrstva může držet a přesto být problém jinde
Je užitečné oddělit dvě věci, které se často zaměňují: počáteční přilnavost a pozdější odolnost proti deformaci. Dobře přitisknutá první vrstva zvětší kontakt s podložkou a může prodloužit dobu, než se roh odlepí. Nezruší však smršťování materiálu. U dlouhého dílu se i malé procento rozměrové změny projeví jako větší posun než u krátkého vzorku. Když se napětí soustředí v rohu, může se roh zvednout navzdory tomu, že zbytek základny stále pevně drží.
Všímejte si, kdy a kde se změna objeví. Okamžité odlepení po prvních drahách častěji ukazuje na čistotu povrchu, výšku první vrstvy, průvan nebo nedostatečný kontakt. Pokud se zdvih objeví až po desítkách vrstev, je pravděpodobnější kombinace teplotního rozdílu, tvaru modelu a toho, jak rychle jednotlivé části chladnou. Samotný čas není důkaz, ale pomůže nasměrovat zkoušku. Při dalším pokusu změňte jednu skupinu podmínek, jinak nepoznáte, co skutečně pomohlo.
Dlouhá rovná hrana tahá za roh víc než kompaktní základna
Tvar dílu určuje, kde se smršťování může projevit. Dlouhé tenké stěny, široké ploché základny a ostré vnější rohy vytvářejí místa, kde se rozměrová změna snadno převádí na ohyb. Kompaktní objekt s podobným objemem může zůstat rovný, protože jeho materiál je rozložen souměrněji a tahy se částečně vyruší. Problém proto není možné hodnotit jen podle spotřeby filamentu nebo výšky modelu.
Pokud konstrukce dovoluje změnu orientace, přemýšlejte o tom, jak se dlouhé hrany opírají o podložku a zda lze rizikové rohy zkrátit nebo rozdělit. Zaoblení vnějších rohů může rozložit změnu směru a snížit lokální koncentraci pnutí, ale nemusí vyřešit celkové smršťování velké plochy. U funkčních dílů má úprava modelu smysl jen tehdy, pokud nemění dosedací plochy, vůle nebo bezpečnostní funkci součásti. Někdy je praktičtější rozdělit díl na dvě části a spojit je až po tisku, jindy je rozdělení nevýhodné kvůli pevnosti nebo přesnosti.
Ověření lze provést i bez předělání celého návrhu. Vytiskněte kratší úsek problematické hrany nebo zmenšený díl se stejným poměrem délky a tloušťky. Pokud se menší vzorek nezvedá, ale velký díl ano, jde pravděpodobně o účinek rozměru a teplotního průběhu, ne o náhodnou chybu jednoho rohu. Zmenšený test samozřejmě nezachová všechny časy chladnutí ani tuhost, proto slouží jako srovnání, ne jako záruka výsledku.
Okolní vzduch mění průběh chladnutí
Rovnoměrná teplota kolem tisku je u materiálů s větším smršťováním důležitější než honba za co nejvyšší teplotou. Proud studeného vzduchu z okna, ventilace nebo dveří může jednu stranu ochladit rychleji. Změna okolní teploty během tisku pak znamená, že stejný model a profil mohou v různých dnech dopadnout odlišně. Kryt tiskárny může omezit prudké výkyvy, ale není univerzálním řešením: některé materiály naopak potřebují účinné chlazení a příliš teplé prostředí jim zhorší detaily nebo stabilitu.
Než začnete měnit nastavení, odstraňte náhodné proudění vzduchu a sledujte, zda je tiskárna u zdroje tepla nebo na místě s proměnlivou teplotou. Pokud používáte kryt, měřte nebo alespoň porovnávejte podmínky stejným způsobem; pocit rukou uvnitř krytu není přesná teploměrná metoda. Nezakrývejte větrací otvory elektroniky a motorů a nepřekračujte podmínky, které bezpečně snese konkrétní stroj. Kryt má stabilizovat prostředí kolem dílu, ne vytvořit nekontrolovaně horkou komoru.
Také chlazení výtisku má dvě strany. Silnější proud vzduchu může pomoci malým převisům, ale rychlé ochlazování velké části objektu může zvětšit teplotní rozdíly a zhoršit soudržnost vrstev. Naopak příliš teplý díl zůstává měkký, deformuje se vlastní vahou nebo ztrácí přesnost. Nelze tedy doporučit jedno procento ventilátoru pro všechny materiály a tvary. Začněte limitem předepsaným pro použitý materiál a zkoušejte malé změny na vzorku, který má stejné kritické hrany jako konečný díl.
Teplota podložky není jediná páka
Zahřívaná podložka pomáhá udržet spodní část v podmínkách, které podporují přilnutí, a zpomaluje její ochlazení. Vyšší teplota ale automaticky neznamená menší smršťování celého objektu. Pokud je vršek dílu výrazně teplejší než základna, může se naopak zvětšit rozdíl mezi vrstvami. Výsledek závisí na materiálu, rozměru, okolí, geometrii a také na tom, jak se teplo přenáší podložkou. Proto je rozumnější vycházet z doporučeného rozsahu pro daný filament a změnu ověřit, než bez rozmyslu přidávat několik stupňů.
Povrch podložky musí být čistý a vhodný pro materiál. Mastnota, zbytky lepidla nebo poškození mohou způsobit, že se roh odlepí dřív, než se projeví tepelný problém. Pokud povrch vypadá v pořádku, ale konkrétní materiál drží jen na části podložky, ověřte doporučený typ povrchu a způsob přípravy. Pomocná adhezní vrstva může zvýšit držení, ale na některých površích zároveň funguje jako oddělovací vrstva, která chrání povrch při sejmutí. Nelze ji tedy chápat jen jako univerzální lepidlo.
Důležité je i to, jak rychle se tiskárna po dokončení otevře a díl sejme. Horký objekt může být stále pod napětím a při násilném páčení poškodit povrch nebo se sám prohnout. Nechte sestavu vychladnout podle typu podložky a materiálu, pokud to proces umožňuje, a díl uvolněte bez bodového násilí. Odtržení po tisku neodstraní příčinu, ale opatrné chladnutí může zabránit tomu, aby se už deformovaný díl při sejmutí ještě více zkřivil.
Límec zvětší oporu, ale neopraví každý tvar
Límec přidá kolem základny další kontaktní plochu, a tím ztíží nadzvednutí rohů. Nejvíce pomáhá tam, kde je problém lokální a model má malou styčnou plochu. Pokud se však deformuje dlouhá hrana nebo se smršťuje velká plocha, může být límec jen dočasným protivníkem tahu. Také zvyšuje čas tisku a po odstranění může zanechat stopu. U pohledového dílu se proto vyplatí zvolit takovou šířku, kterou lze odříznout nebo zabrousit bez zásahu do funkčního rozměru.
Když se odlepuje jediný roh, může pomoci drobná přídavná ploška nebo lokální rozšíření základny v modelu. Jde o cílenou oporu, která přidá materiál tam, kde je tah nejsilnější, a po tisku se dá odstranit. Je však třeba nechat dost místa pro nástroj a počítat s tím, že zbytek základny může zůstat pod napětím. Pokud selhávají všechny rohy, hledejte nejprve společnou příčinu: okolní proudění vzduchu, nevhodný materiálový profil, stav podložky nebo příliš velkou plochu.
Než přidáte límec, zkontrolujte náhled drah. Některé slicery umějí límec připojit k celému obvodu, jiné dovolují omezit jej na místa nebo mají odlišné způsoby podpůrné geometrie. Zkontrolujte, zda se kolem dílu nevytvoří příliš tenká část, která se bude špatně odstraňovat. V náhledu se také ujistěte, že přídavek nezasahuje do otvorů, drážek nebo oblastí, které musí zůstat volné.
Rychlost mění víc než délku práce
Pomalejší tisk může některým dílům prospět, protože jednotlivé vrstvy dostanou více času k prohřátí a spojení. Neznamená to však, že pomalý tisk vždy sníží deformaci. Při delším setrvání trysky nad malým místem se může okolní část přehřívat, zatímco vzdálená hrana chladne. Přínos změny rychlosti se proto musí posuzovat spolu s chlazením a geometrií. Důležité je nezaměňovat nastavenou rychlost za skutečnou rychlost pohybu: krátké dráhy, rohy a akcelerace mohou průběh zásadně měnit.
Jestliže upravujete rychlost, měňte ji na odpovídající skupině drah, ne pouze globálním procentem, které může změnit i cestovní pohyby nebo jiné části profilu. Zkontrolujte, zda se současně nemění průtok, teplota nebo ventilátor. Při zkoušce si zapište čas, materiál, polohu tiskárny, teplotu podložky a pozorovaný roh. Jednoduchý záznam zabrání tomu, že se po několika pokusech zamění účinek dvou změn a nastavení začne být náhodné.
Porovnávejte stopu na dílu, ne jen stav podložky
Po sejmutí položte díl na rovnou plochu a sledujte, zda se kýve nebo má mezeru pod jedním rohem. Změřte také rozdíl mezi protilehlými rohy a zkontrolujte první vrstvy. Pokud je spodní okraj rozšířený, může se současně uplatňovat nadměrné vytlačení nebo příliš malá vzdálenost trysky v první vrstvě; to je ale jiný problém než zvedání rohu. Deformace po celém dílu, viditelné praskliny mezi vrstvami nebo místní boule ukazují na jiné příčiny než čisté odlepení od podložky.
V praxi se osvědčí nejprve potvrdit, že tiskárna a povrch fungují na malém kontrolním dílu, potom vrátit stejný materiál a profil na problematický model a provést jedinou cílenou změnu. Pokud pomůže omezení průvanu, není třeba automaticky zvýšit teplotu. Pokud nepomůže ani stabilní prostředí, zaměřte se na tvar a délku základny nebo na to, zda materiál vůbec odpovídá rozměru a funkci součásti. A jestliže se díl zvedá i po změně geometrie, povrchu a teplotních podmínek, má smysl zkusit jiný materiál s menším smršťováním, ale až po ověření, že splní požadavky na pevnost, pružnost a teplotní odolnost.
Rozhodující není najít nejvyšší teplotu ani nejsilnější přilnavost. Cílem je zmenšit nerovnoměrné chladnutí a zároveň ponechat dílu, podložce i tiskárně bezpečné podmínky. Když se nejdříve rozliší, zda selhává kontakt, tvar, materiál nebo okolní vzduch, lze odstranit příčinu bez bezhlavého přidávání límce a bez několika současných změn profilu.
