Souboj o duši 3D tisku v digitální éře. Které řešení je lepší?

Svět stolního 3D tisku prošel v posledních třech letech největší turbulencí od dob hnutí RepRap. Dlouhá léta neotřesitelná pozice pražské společnosti Prusa Research, která definovala standardy spolehlivosti a otevřenosti, narazila na dravý nástup čínského technologického giganta Bambu Lab. Tento souboj není jen o tom, kdo vytiskne „lodičku“ Benchy rychleji, ale o hlubokém filozofickém rozkolu v tom, jak nahlížíme na vlastnictví hardwaru a bezpečnost dat.

Prusa Research postavila svůj úspěch na komunitě, sdílení znalostí a nekonečné podpoře starších modelů, které lze postupně upgradovat. Proti tomu stojí Bambu Lab s přístupem, který připomíná spíše Apple v jeho nejlepších letech – produkt je uzavřený, dokonale vyladěný a uživatelsky přívětivý natolik, že 3D tisk přestává být koníčkem pro kutily a stává se běžným domácím spotřebičem.

Bambu Lab vtrhl na trh s modelem X1 Carbon a následně řadou P1 a A1, které šokovaly komunitu svou rychlostí díky kinematice CoreXY a pokročilé kompenzaci vibrací. Stroje jsou vybaveny lidarem, kamerami s umělou inteligencí a automatickou kalibrací, která eliminuje nutnost manuálního ladění první vrstvy. Pro uživatele, který chce prostě tisknout a nechce se starat o mechaniku stroje, jde o revoluční posun vpřed.

Zatímco rychlost a automatizace jsou nezpochybnitelnými klady, odvrácenou stranou mince je uzavřenost celého ekosystému. Většina klíčových komponent je proprietárních, což znamená, že v případě poruchy po skončení záruky jste odkázáni výhradně na výrobce. Navíc je zde otázka cloudové konektivity, kdy tiskárna pro plnou funkčnost vyžaduje spojení se servery v Číně, což vyvolává obavy o ochranu duševního vlastnictví u firemních zákazníků.

Josef Průša a jeho tým kontrovali modelem MK4 a vlajkovou lodí XL, které sice nenabízejí tak agresivní marketingovou rychlost, ale sází na prověřenou konstrukci a bezkonkurenční servis. Výhodou tiskáren Prusa je jejich opravitelnost – téměř každou součástku si můžete vytisknout nebo koupit u běžných prodejců elektroniky. To vytváří pocit jistoty, že váš stroj nebude za pět let jen drahým kusem nepoužitelného plastu.

Ekosystém Prusa Research zahrnuje také PrusaSlicer a platformu https://www.google.com/search?q=Printables.com, které jsou pilíři otevřené komunity. Zde není uživatel pouhým spotřebitelem, ale partnerem, který může nahlédnout pod kapotu firmwaru a upravit si stroj podle svých potřeb. Nevýhodou však zůstává konzervativnější přístup k inovacím a vyšší pořizovací cena, která v přímém srovnání parametrů s čínskou konkurencí může působit méně atraktivně.

Diskuse o bezpečnosti cloudu u Bambu Lab je pravděpodobně nejostřejším bodem celého sporu. Odpůrci argumentují, že nahrávání modelů na cizí servery je nepřípustné riziko, zejména pokud vyvíjíte prototypy chráněné obchodním tajemstvím. Bambu Lab sice nabízí LAN-only režim, ale ten je často vnímán jako těžkopádný a zbavený mnoha chytrých funkcí, které dělají značku výjimečnou.

Prusa v tomto ohledu nabízí naprostou suverenitu. Tiskárna může fungovat zcela offline, data se přenášejí přes USB nebo lokální síť pomocí Prusa Connect, který dává uživateli plnou kontrolu nad tím, kde se jeho soubory nacházejí. V době narůstajícího důrazu na kybernetickou bezpečnost a geopolitická rizika jde o silný argument, který rezonuje zejména v akademické a průmyslové sféře v Evropě a USA.

Vícemateriálový tisk byl dlouho svatým grálem, který Bambu Lab zpřístupnil masám díky systému AMS (Automatic Material System). Ten je kompaktní, relativně spolehlivý a integrovaný přímo do softwaru. Prusa na to odpověděla systémem MMU3, který vyžaduje více trpělivosti při sestavování a ladění, ale u modelu XL přinesla revoluční řešení v podobě nezávislých tiskových hlav (toolchanger).

Právě toolchanger u Prusa XL představuje technologický vrchol, protože na rozdíl od AMS systému Bambu Lab nevyžaduje při každé výměně barvy rozsáhlý „odpliv“ materiálu do odpadu. To šetří nejen čas, ale i peněženku uživatele při tisku z drahých filamentů. Bambu Lab je však v této oblasti přístupnější pro hobby uživatele díky nižší ceně a kompaktnosti celého řešení.

Při pohledu na finanční stránku věci je Bambu Lab často vítězem v kategorii „výkon za korunu“. Za cenu základního modelu Prusa MK4 získáte u Bambu Lab často stroj s uzavřenou komorou a AMS systémem. Je však nutné započítat i dlouhodobé náklady. U Prusy investujete do stroje, který si drží hodnotu a lze jej levně udržovat v chodu deset a více let, což u čínské elektroniky s uzavřeným kódem zatím není potvrzeno.

Statistiky z velkých tiskových farem ukazují, že zatímco Bambu Lab exceluje v produkci velkého množství jednoduchých dílů v krátkém čase, Prusa je preferována tam, kde je kritická spolehlivost v nepřetržitém provozu a možnost rychlého servisního zásahu přímo na místě. Křivka učení je u Bambu Lab strmější na začátku, ale u Prusy hlubší pro ty, kteří se chtějí v technologii 3D tisku skutečně vzdělávat.

Kam se tedy trh posouvá? Je zřejmé, že Bambu Lab donutil Prusu zrychlit vývoj a více se soustředit na uživatelskou přívětivost. Naopak Prusa ukazuje Bambu Lab, že respekt k soukromí a otevřenost jsou hodnoty, které část trhu nikdy neopustí. Tento konkurenční boj je ve výsledku nejlepším dárkem pro koncového uživatele, protože obě firmy tlačí technologii k hranicím možného.

Pokud hledáte nástroj, který vybalíte a do deseti minut tisknete v barvách bez hlubších znalostí, Bambu Lab je momentálně bezkonkurenční. Pokud je však vaší prioritou transparentnost, podpora lokálního výrobce a vědomí, že svůj stroj plně ovládáte a můžete jej kdykoliv opravit, zůstává Prusa Research logickou a bezpečnou volbou.

Zvolit mezi těmito dvěma značkami není o nalezení „lepší“ tiskárny, ale o definování vlastních potřeb. Chcete být majitelem stroje, nebo jen jeho uživatelem? Chcete být součástí globální komunity, nebo využívat precizně odladěný firemní produkt? Tato volba definuje vaši cestu světem 3D tisku na několik příštích let.

Souboj Prusa vs. Bambu Lab je evergreenem, který nekončí, ale vyvíjí se. Každá nová aktualizace firmwaru nebo uvedení nového modelu může misky vah převážit na jednu či druhou stranu. Jedno je však jisté – 3D tisk díky tomuto soupeření dospěl a stal se technologií, se kterou se musí počítat v každém odvětví moderního průmyslu.

Jaký je váš pohled na věc? Přiklonili byste se spíše k filosofii „černé skříňky“, která prostě funguje, nebo je pro vás otevřenost a kontrola nad hardwarem nepodročitelnou podmínkou?