Článek
Váza vypadá ve sliceru dokonale hladce. Po vytištění ji ale stačí natočit proti světlu a po obvodu se objeví svislá řada malých teček, někdy pravidelná, jindy roztřepená. První reakce bývá sáhnout na retrakci, teplotu nebo rychlost. Často se tím jen přidá další proměnná k problému, který má jednodušší původ: každá uzavřená stěna musí někde začít a někde skončit.
Tento bod se nazývá šev, Z-seam nebo jizva vrstvy. Není to automaticky chyba tiskárny. Je to nevyhnutelný důsledek FDM tisku uzavřených obrysů. Dobrá příprava tisku proto nezačíná otázkou, jak šev úplně odstranit, ale kam jej umístit a jak poznat, kdy už jeho vzhled prozrazuje jinou chybu.
Jeden obrys, jeden začátek
Tryska při tisku stěny ukládá plast po uzavřené dráze. Před další vrstvou musí proud materiálu ukončit a znovu obnovit. V okamžiku zastavení se projeví tlak v trysce, viskozita materiálu i drobná prodleva pohybu. I při správně nastaveném profilu zůstane stopa, protože se geometrie dráhy nemůže uzavřít bez počátečního bodu.
Oficiální dokumentace PrusaSliceru připomíná, že šev vzniká u každého obvodu s výjimkou spirálového režimu. Zároveň vysvětluje, že u hladkého válce bude výraznější než u modelu s hranami, protože na rohu má přechod přirozenou optickou skrýš. To je důležitější než mechanické snižování retrakce: válcová dóza a hranatá krabička si zaslouží jinou strategii.
Roh je lepší skrýš než zadní strana
Režim Nearest ve sliceru hledá vhodný bod blízko předchozí pozice nástroje a přednostně pracuje s nevisícími vrcholy. Na modelu s ostrými rohy tím často umístí šev právě na hranu. Výhodou je krátký přejezd i to, že pozorovatel rozhraní obrysu čeká. U krytu elektroniky nebo krabičky s fazetami tak může být Nearest praktičtější než univerzální „zadní“ nastavení.
Aligned používá podobné kandidáty, ale snaží se je opakovat mezi vrstvami. Výsledkem je jedna souvislá čára. To zní jako nevýhoda, jenže na zadní hraně funkčního dílu bývá jedna předvídatelná čára snesitelnější než mnoho drobných nerovností po celém povrchu. Před tiskem má proto smysl otočit model tak, aby tato hrana mířila mimo pohledovou stranu nebo dovnitř sestavy.
Rear není kouzelné tlačítko „schovat“. Slicer se pokusí posunout šev k zadní části podložky, stále však respektuje dostupnou geometrii a vyhýbá se nevhodným převisům. U dílu, který se po vytištění otočí o devadesát stupňů, může být „zadní“ strana v tisku nakonec přesně ta, kterou uživatel uvidí nejdřív. Rozhoduje orientace výrobku v použití, ne orientace podložky.
Proč náhodný šev někdy povrch zhorší
Random rozloží začátky obrysů mezi vrstvy. Na válci tím nevznikne jediný hřbet, ale soustava jemných bodů. Z dálky může působit méně rušivě, zblízka však povrch ztratí pravidelnost. Prusa jej proto označuje jako rozumnou variantu hlavně pro tvary bez ostrých hran; na hranatém modelu je obvykle lepší využít roh.
Náhodný šev také není nástroj pro odstranění přetlaku. Pokud jsou kapičky velké, táhnou nitky nebo se mění podle výšky modelu, jejich rozptýlení jen rozprostře symptom. Stejný tisk pak může vypadat hůře, protože závada už nemá jedno místo, které lze schovat pootočením dílu.
Kdy šev odhaluje tlak v trysce
U dobře vyladěného profilu je šev malý a opakovatelný. Náhlé boule v každé vrstvě ukazují spíš na přebytečný materiál při znovurozběhu, kolísání teploty nebo nevhodně nastavenou kompenzaci tlaku. Naopak prohlubeň či mezera může znamenat, že se tok obnovuje pozdě. Než se změní několik parametrů naráz, vyplatí se vytisknout malý zkušební hranol se stejným materiálem a stejnou výškou vrstvy a sledovat jedinou viditelnou stěnu.
Prusa uvádí, že viditelnost švu ovlivňuje také kalibrace extrusion multiplieru a Linear Advance. U Klipperu hraje podobnou roli pressure advance. Tyto systémy nemění skutečnost, že šev existuje; snaží se lépe řídit množství plastu při změně rychlosti a na začátku či konci dráhy. Zvolit nejdřív místo švu a až potom dolaďovat tok je proto přehlednější postup než hledat „nulovou“ retrakci.
Malování švu dává modelu vlastní pravidla
U složitějšího výrobku nemusí automatika vědět, která plocha je pohledová. současné slicery nabízejí funkci seam painting. Oblast označená jako enforcer se stane preferovaným místem švu; blocker ji naopak vyřadí z kandidátů. Nástroj je dostupný v režimu Advanced a Expert, takže je určen spíš pro díly, kde je vzhled důležitější než rychlá příprava.
Praktický příklad je kryt s logem na přední ploše a svislým žebrem na boku. Automatika může vybrat logickou hranu poblíž loga, protože je geometricky výhodná. Malováním blokátoru přes přední stranu a vynucením švu na žebru se z technické nutnosti stane detail, který zanikne ve struktuře modelu. Dokumentace zároveň upozorňuje, že běžné volby Nearest, Rear a Random zůstávají relevantní; malování není náhradou celkové strategie.
Scarf joint není univerzální retuš
Novější verze slicerů umí pro hladké obvody využít scarf joint: začátek a konec extruze se překryjí a přechod se rozloží do délky dráhy. U hladkého válce to může výrazně změnit charakter švu, protože místo krátké změny objemu vznikne pozvolnější přechod. Nastavení nabízí použití jen na kontuře nebo na všech švech a samostatně omezuje délku segmentů.
Na rohu či jinak členité stěně však nemusí být stejný mechanismus přínosem. Prusa proto ve výchozím chování omezuje scarf joint na hladké obvody, kde není šev možné skrýt geometrií. Před použitím na výrobním dílu stojí za to porovnat dva krátké vzorky se stejnou orientací a materiálem. Náhled dráhy ukáže, kde se změnila extruze; hotový povrch pak řekne, zda je přechod skutečně méně nápadný.
Spirálová váza šev vynechá, ale změní celý díl
Spiral vase vytváří nepřerušenou stoupající dráhu, a proto nemá klasický šev. Cena je zásadní: díl má jediný obvod, obvykle žádnou běžnou výplň a hodí se jen pro tvary odpovídající tomuto způsobu tisku. Použít jej jako kosmetickou opravu pevného krytu nebo závitové nádoby by znamenalo změnit funkci výrobku, ne jen odstranit stopu na povrchu.
Nejrychlejší kontrola před spuštěním tisku je tedy prostá. V náhledu najděte začátky vnějších obvodů, otočte model podle skutečného použití a rozhodněte, zda má šev následovat roh, souvislou méně viditelnou hranu, nebo se má rozptýlit po hladkém válci. Teprve když je toto rozhodnutí správné a stopa je stále nepřiměřeně velká, má smysl otevírat kalibraci toku, teploty a kompenzace tlaku.
