Článek
Hádka má aspoň jasný konec. Slova, která se dají vrátit, omluvit, rozebrat. Tohle ale žádný konec nemělo. Jen se to pomalu vytrácelo.
Začalo to nenápadně. Neozvala se hned. Odpovědi byly kratší. Setkání se odsouvala. Vždycky s dobrým důvodem. Práce. Únava. Jindy.
Říkala jsem si, že je to normální. Že dospělí lidé nemají čas jako dřív. Že přátelství se prostě mění. Jenže změna ještě není nezájem. A já jsem ten rozdíl dlouho nechtěla vidět.
Začala jsem být tou, která píše první. Tou, která navrhuje termíny. Tou, která se ptá, jak se má. Ona odpovídala. Vždycky slušně. Nikdy odmítavě. Ale už se neptala zpátky.
Když jsme se občas viděly, bylo to příjemné. Smály jsme se. Mluvily. Nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco špatně. A přesto jsem po těch setkáních odcházela s pocitem prázdna. Jako by něco chybělo.
Jednou jsem si všimla, že už mi neříká důležité věci. O změně práce jsem se dozvěděla z příspěvku na sociálních sítích. O těžkém období jen mimochodem. Ne proto, že by mi to tajila. Spíš proto, že už mě nepovažovala za první volbu.
A to bolí víc, než když vám někdo řekne, že už nechce být kamarád.
Zkoušela jsem si to vysvětlit. Možná jsem udělala něco špatně. Možná jsme se jen přirozeně vzdálily. Možná jsem byla příliš náročná. Ta nejistota byla horší než pravda.
Jednou jsem se odhodlala a zeptala se, jestli je všechno v pořádku. Odpověděla, že ano. Že jen nemá energii. Že si váží toho, že se ozývám.
A já jí uvěřila. Chtěla jsem.
Ale přátelství nemůže stát jen na jedné straně. Ne dlouhodobě. Ne bez hořkosti.
Postupně jsem se přestala ozývat. Ne jako test. Spíš z únavy. A ticho zůstalo. Dny se změnily v týdny. Týdny v měsíce.
Nikdy jsme si neřekly sbohem. Nikdy jsme to neukončily. Jen jsme se přestaly objevovat v životě té druhé.
Dnes, když si na ni vzpomenu, necítím vztek. Ani smutek tak silný jako dřív. Spíš zvláštní druh lítosti. Nad tím, že něco, co bylo důležité, může skončit tak nenápadně.
Přátelství se neukončilo hádkou. Neukončilo se vůbec. Jen se rozplynulo v tichu, které nikdo nepřerušil.
A možná právě proto to bolelo tak dlouho.
