Článek
Introverti, svět vnímáme trochu jinak než ostatní. A občas to vypadá, jako bychom žili v úplně jiném vesmíru. Vidím kolem sebe narůstající míru smutku, frustrace a snad i deprese. V dnešní době, kdy je kladen takový důraz na výkony, úspěchy a průbojnost, není snadné být tichým pozorovatelem v rohu místnosti.
Přiznávám, že sama jako introvert bojuji každý den se svými vlastními démony. Kdo z extrovertů se potí jen při pomyšlení na rodinnou návštěvu nebo na to, že bude muset mluvit s cizími lidmi? Přesně tak, nikdo. A přitom je to něco, čemu my introverti čelíme skoro každodenně. Panika a nervozita, které jiným připadají nepochopitelné, jsou našimi stálými společníky při běžných situacích.
Dnešní svět je jako stvořený pro extroverty. Je zaměřený na rychlost, dynamiku a agresivní tahy na branku. Jako by jen sebevědomí jedinci s ostrými lokty a úsměvem na tváři měli šanci uspět. Nám, introvertům, to může připadat jako boj o přežití v aréně plné extrovertních gladiátorů.
Ano, mohlo by se zdát, že v této hře prohráváme. Odsouzeni k neúspěchu, k tomu, že nikdy neprokážeme své dovednosti, protože prostě nejsme slyšet. Ale to není pravda. Jen se musíme naučit hrát podle vlastních pravidel.
Introverti jsou často velmi hlubocí myslitelé, mají cit pro detaily a dovednosti, které možná nejsou vidět hned, ale o to více stojí za to. Mnoho z nás má přirozený talent pro kreativitu, empatii a schopnost analyzovat věci do hloubky. Ano, společenské události nás můžou vyčerpávat, ale to neznamená, že nemáme co nabídnout.
Takže ne, svět introvertů není peklo na Zemi. Je to svět, který je jiný, často tišší, ale o to více plný nápadů, emocí a nekonečných možností. Možná nebudeme vždy v první linii, ale když přijde náš čas, máme hodně co říct – jen to uděláme po svém.
