Článek
Když jsme začali naši pětiletou připravovat na školu, myslela jsem si, že největší výzvou bude naučit ji držet správně tužku. Jenže se ukázalo, že problém nebyl v prstech, ale v židli.
Dcera totiž seděla na staré otočné židli z pracovny. Na první pohled to bylo praktické – mohla si ji přisunout ke stolu sama a otočit se, když na ni někdo mluvil. Jenže při prvních pokusech o psaní se z učení stal malý cirkus.
Psaní? Spíš jízda na kolotoči
Místo soustředění se na písmenka se neustále pohupovala, točila a ujížděla dozadu. Každý druhý tah tužkou končil tím, že se chtěla „jen trochu pootočit“. A já po desáté větě: „Prosím tě, seď chvilku rovně!“ měla pocit, že se to nikdy nenaučí.
Rozhodnutí pro změnu
Po jedné obzvlášť „kolotočové“ lekci jsem si sedla k počítači a začala hledat jinou židli. Dočetla jsem se, že pro malé děti, které se učí psát, je ideální pevná, stabilní židle bez otáčení a koleček. Navíc nejlépe taková, která roste spolu s dítětem a dá se nastavit podle jeho výšky.
První dny bez točení
Když jsme novou židli přivezli domů, dcera byla nadšená hlavně z toho, že si může sama nastavit, jak vysoko bude sedět. A já byla nadšená z něčeho jiného – že při psaní se už nikam netočí, neujíždí dozadu a opravdu sedí pevně u stolu.
Chodidla má opřená o podnožku, kolena v pravém úhlu, záda rovná. A díky tomu se ruka tolik neunaví. Najednou zvládne soustředěně psát, malovat i vybarvovat o poznání déle.
Překvapivé bonusy
Postupně jsem si všimla i dalších věcí:
- Líp drží tužku – protože nemusí vyvažovat celé tělo.
- Neutíká od stolu každé dvě minuty – není tam lákadlo v podobě točení nebo „projížďky“.
- Víc se přibližuje tomu, co ji čeká ve škole – sezení je podobné tomu v lavici, takže to pro ni nebude novinka.
Malá věc, velký rozdíl
Nikdy bych nevěřila, že taková „maličkost“ jako výměna židle udělá takový rozdíl. Ale teď to vidím každý den.
Dcera má své místo, kde se může učit psát, kreslit i tvořit, a já nemusím co chvíli opakovat: „Seď rovně, prosím tě.“
A hlavně – konečně se nám z psaní nestal kolotoč.
