Článek
Rodiče v tom nejsou sami
Často ke mně přichází rodiče s obavami: „Náš syn se nedokáže soustředit, u úkolů vydrží sotva pět minut. Pořád se vrtí, utíká od stolu.“ Tyto problémy jsou u dětí s ADHD běžné – nejde o neochotu nebo vzdor, ale o jinak fungující pozornost a tělo.
Dítě s ADHD potřebuje více podnětů k tomu, aby si udrželo pozornost, ale zároveň snadno přetíží mozek rušivými vjemy. To, co může vypadat jako „vrtění z nudy“, je ve skutečnosti strategie, jak si ulevit od nepohodlí a přetlaku.
Proč začít u prostředí
Motivační tabulky a odměny mohou pomoci, ale pokud dítě fyzicky nezvládá sedět, výsledky budou krátkodobé. Prostředí hraje větší roli, než si často myslíme.
Když dítě sedí na otočné židli s kolečky, mozek dostává další podnět k pohybu – a ten je lákavější než čtení slabik. Když má nohy ve vzduchu bez opory, tělo se snaží hledat stabilitu. A když je sedák tvrdý a plochý, začíná nepohodlí a ztrácí se koncentrace.
Jak může pomoci ergonomická rostoucí židle
Z praxe vím, že vhodně zvolená židle dokáže udělat velký rozdíl:
- Pevná a stabilní – žádné otáčení, žádné kolečka, méně rozptýlení.
- Rostoucí konstrukce – přizpůsobí se aktuální výšce dítěte, nohy mají vždy oporu.
- Tvarovaný sedák – pomáhá přirozeně držet pánev i páteř, dítě se méně vrtí a vydrží déle v klidu.
Rodiče mi často hlásí, že s touto změnou se doba soustředění dítěte u úkolů téměř zdvojnásobila. Není to zázračná léčba ADHD – ale je to pevný základ, na kterém lze stavět další strategie.
Praktické tipy pro rodiče
- Vymezte dítěti vlastní místo – učení by mělo mít jasné hranice: „Tady se soustředím.“
- Rozdělte úkoly na menší bloky – lepší je 3×10 minut než 30 minut v kuse.
- Dovolte krátký pohyb mezi bloky – protáhnout se, proběhnout, skákat.
- Sledujte signály dítěte – vrtění není vždy vzdor, často je to známka nepohodlí.
Závěr: malé změny s velkým efektem
Práce s dítětem s ADHD je vždy o trpělivosti a hledání cest. Rodiče často hledají složitá řešení, ale někdy stačí změnit základ – prostředí, ve kterém dítě tráví čas. Správná židle může být prvním krokem k tomu, aby domácí úkoly nebyly bojem, ale postupnou cestou k samostatnosti.
