Článek
Najednou jsem se mohl soustředit déle.“ Příběh prvňáka s ADHD “
Když Kubík nastoupil do první třídy, jeho rodiče se těšili, že začne objevovat svět písmenek a čísel. Jenže už po pár týdnech bylo jasné, že učení doma nebude vůbec jednoduché.
U jídelního stolu to nešlo
Každý večer si sedli k úkolům. Kubík se kroutil, pohupoval, rozjížděl se na otočné židli a místo čtení slabik koukal na hračky v koutě. Vydržel se soustředit sotva pět minut a pak už hlava byla někde jinde. Maminka si zoufala: „Jak mu jen pomoci, aby se uklidnil a chvíli vydržel?“
Malá změna, velký rozdíl
Jednoho dne rodiče pořídili Kubíkovi pevnou rostoucí židli ze dřeva. Nebyla otočná, neměla kolečka – prostě jen stabilní místo u stolu. Sedák i podnožka se přizpůsobily jeho výšce, takže najednou seděl rovně, s nohama pevně na podnožce. A k jejich překvapení se něco změnilo.
Kubík poprvé vydržel u psaní celou čtvrthodinu. Sice si občas povzdechl, ale neodjížděl se židlí ani se jinak nerozptyloval. Víc než samotný nábytek to byl pocit: „Tady je moje místo, tady se učím.“
Co říkají čísla
Maminka si později přečetla, že děti s ADHD udrží na klasické otočné židli pozornost průměrně jen 7–10 minut. Na pevné rostoucí židli se tato doba prodlužuje na 15–20 minut. A přesně to odpovídalo Kubovi – půl hodiny úkolů zvládl rozdělením do dvou soustředěných bloků.
Úkoly už nejsou boj
Honzík se sice stále rád vrtí, ale díky novému sezení se mu daří zvládat čtení i první počty lépe. Pro rodiče to znamená méně stresu, pro něj pocit, že „to dokáže“.
Malá změna v podobě židle se ukázala jako klíčová. A tak se z každodenního boje o úkoly stal krok po kroku příběh malého vítězství.
