Článek
Každý rodič to zná. Dítě usedne k úkolům, po pár minutách se začne vrtět, natahovat pro hračku, sklouzávat ze židle, a nakonec odbíhá do vedlejšího pokoje. V tu chvíli máme pocit, že je nezvladatelné. Jenže ono se neděje nic neobvyklého – dětský mozek je nastavený na časté střídání činností.
Dospělý dokáže vydržet soustředěně pracovat i několik desítek minut v kuse. U prvňáků je to spíše pět až deset minut. Potom potřebují změnu – protáhnout tělo, udělat pár kroků, rozhýbat svaly. Pokud jim tuto možnost nedáme, budou si ji hledat sami, často způsoby, které rodiče vnímají jako rušivé.
Krátké pohybové pauzy přitom nejsou ztrátou času. Naopak – pomáhají soustředění. Stačí jednoduché cviky: deset dřepů, skoky panáka, chvilka na trampolíně nebo házení míčem. Uvolní se tak přebytečná energie, prokrví se mozek a dítě má po návratu k úkolu více chuti pracovat. Výzkumy ukazují, že děti, které mají možnost dělat pravidelné pauzy, se učí efektivněji a vydrží déle bez frustrace.
Rodiče by proto měli změnit přístup – místo „seď a dělej“ zkuste nastavit krátké intervaly učení proložené pohybem. Dítě si zvykne, že učení není trest, ale přirozená část dne, kterou lze zvládnout i s trochou legrace. A co je nejdůležitější – v dobré náladě a bez slz.
