Článek
Na konci 18. století se do Lešetic přiženil Jan Červenka. Vzal si za manželku Veroniku, dceru Jiřího Kopeckého z gruntu Vítkovského. V Lešeticích pracoval na statku u tchána a vypomáhal také na sousedním statku u hospodáře Peška.
Prvním synem manželů Červenkových byl Matěj. Když dospěl, pomáhal otci v práci na statku, později pracoval jako podruh v Tochovicích. V lednu 1825 se oženil s Barborou Váchovou z Radětic, bydlení sehnali v Lazsku čp. 12. Mladým manželům se nejprve narodil syn Tomáš, poté dcera Anna a syn Jan. Matěj i s dětmi docházel do Lešetic za sestrou Lidmilou.
Když jeho děti vyrostly, přihlásil je i sebe do služby u hospodáře Tomáše Karase ve statku čp. 3. Hospodář byl rád, protože Matěje dobře znal. V domku přistavěném pro staré rodiče, kteří již zemřeli, bylo volno a tak jim nabídl ubytování. Neměl příliš dobré zdraví a jeho žena Anna na tom byla podobně. Zemřeli krátce po sobě v letech 1853 a 1854.
V těch časech se mládež z Lazska chodila koupat k Hubenovskému rybníku a zde se potkala Anna Červenková s Františkem Hyspeckým. Frantík bydlel v Ostrově a k rybníku chodil se svou sestrou Marií. S velkou pravděpodobností se mladí setkávali i o nedělích v kostele na Slivici. A tu přeskočila jiskra a Anna s Františkem se do sebe zamilovali.
Čas plynul.
Anna se za Františka Hyspeckého provdala 10. února 1851 v kostele na Slivici. František přijal bydlení na statku, kde jeho nevěsta už před svatbou bydlela. Byl havířem a do práce docházel na Březové Hory. V prosinci se novomanželům narodila dvojčata, dcery Josefa a Marie. U křtu jim za kmotry byli sousedé, František Karas, sedlák z čp. 4 a Veronika Kšandová, manželka Matěje Kšandy z čp. 1. Děvčata měla krátký život, obě do dvou let zemřela. Manželům se později narodily opět dcery, Marie a Josefka. Zase u křtu jim byli sousedé.
Největší ranou v životě rodiny Hyspeckých byla smrt táty a manžela Františka 18. června 1858. Vdovu Annu si našel horník, Jakub Kubát, vdovec, syn příbramského měšťana Josefa Kubáta a 14. srpna 1871 se s ní oženil. Rodina se později odstěhovala z Lešetic do Příbrami. Nicméně Jakub splnil přání manželky a nechal postavit na rohu lesíka, u cesty od milínského nádraží do Lešetic, křížek na památku prvního manžela Františka.
Občané z Lazska určitě znali historii tohoto křížku, a při cestě na Slivici se u něj zastavili. A nám lidem z Lešetic, kteří jsme chodili kolem křížku na nádraží, po sto letech už nic neříkal. Až nyní, když byl z křovin a ostružiní vyzdvižen, očištěn a za pomoci zápisů z matrik, připomněl část života rodin Červenků v Lešeticích.
Snad se najdou i potomci této rodiny.
