Článek
Kouřil jsem od svých 17ti let zhruba 20-30 denně. Jako zaměstnanec Kancelářských strojů Brno v servisní instalační skupině počítačů, jsme často jezdili na školení zejména nových sovětských počítačů řady JSEP, což byla kopie počítačů IBM. Jednotlivé jejich díly se vyráběly na různých místech SSSR, a technici podle specializací se v těch městech školili. Já už tam byl asi potřetí, tentokrát v Kazani asi na dva měsíce. Tvořili jsme pestrou skupinu (Pražáci, Brňáci a Slováci) a naší oblíbenou restaurací se stala restaurace Akčarlak (v překladu racek). No a tam se mi jeden večer, bylo to 24. února 1974, stala příhoda, po níž už jsem nevzal cigaretu do úst. K našemu stolu se připotácel nějaký rus nebo tatar a chtěl po mě cigaretu. Dal jsem mu ji a po chvíli se připotácel znovu, sedl si na náš stůl a chtěl zapálit. Davaj spíčky (sirky) povídá. To mne tak naštvalo, že od té doby nekouřím.
Tak to je můj příběh a už 50 let nekouřím.
