Článek
Jen vzpomínky na reportáž v Lidových novinách. Dotyčný autor, jméno jsem zapomněl, český emigrant žijící v Německu, měl manželku s příbuznými v JAR. A ty také navštívili, ještě v dobách apartheidu, a tam se seznámil s tamními poměry. Jak uváděl, znal rasizmus z Československa vůči Romům, tehdy cikánům. Jak psal, cikáni byli Čechy i Slováky opovrhovaní, nikdo by se zde jejich řeč neučil. V JAR ale viděl, že se běloši snažili černochům porozumět, že se i jejich jazyk snažili naučit, kvůli porozumění i kvůli pochopení jejich kultury.
Problémem že ale bylo, že černoši se naopak nechtěli poučit od bělochů, třebas právě v té kultuře. Jak psal, tamní černoši nebyli původním obyvatelstvem, těmi byli převážně Křováci a jiná etnika, ale také přistěhovalci, lákaní právě prosperitou, kterou začali bílí přistěhovalci vytvářet. No a ti běloši potřebovali pracovníky na své farmy a do podniků. Vzpomínám, že i Hanzelka a Zikmund ve 3. dílu Afriky snů a skutečnosti popisovali, jaké dobré zajištění i platy měli dělníci ve zlatém dolu, který navštívili. Dělníků tehdy bylo málo a tak o ně bylo pečováno.
V době návštěvy autora novináře už tomu bylo jinak. Černochů už bylo hodně a to, jak psal, z 9 kulturně naprosto odlišných ne jen etnik, ale přímo národů. Které se mezi sebou nesnášely až i nenáviděly. A společně měly odpor i vůči bělochům. A nejvíce vražd že bylo mezi černochy navzájem. Černoši žili tak, jak známe u našich Romů, žili přítomností, nestarali se o budoucnost. Jak mu vyprávěl majitel farmy, černochům ze mzdy vyplácí jen malou část platu, většinu jim ukládá a vyplatí až když odjíždějí na návštěvu rodiny do vyhrazených černošských oblastí. A ví, že dokud ten zaměstnanec všechny peníze, s rodinou, neutratí, že se nevrátí. Což klidně může být i celý měsíc. Stejně tak že by to dopadlo, kdyby mzdu vyplatil naráz. Dokud by ji černoch neprojedl, nepropil, do práce by nepřišel.
Co se týkalo těch „vyhrazených černošských oblastí“ a vůbec celého apartheidu. U nás se ten výraz nepřekládal, tam že to vyjadřovalo „oddělení ras“. Černoši v rámci svých zvyků a kultury se chovali (chovají?) naprosto odlišně od bělochů. Třebas jejich úroveň hygieny, nebo zvyk ulevovat si kde je napadlo, na ulicích, na plážích, kdekoliv, odlišný způsob společenského života a mnohé jiné. A tak (vládnoucí) běloši přišli s tím "oddělením": Země je veliká, a tak si žijte sami na svém a po svém, a my také budeme žít na svém a po svém. Ovšem vládnoucí běloši byli z Anglie a tak, jako správní „aristokraté“, to „oddělení“ provedli důkladně - i ve veřejné dopravě. Na druhé straně to byla země bohatá, a tak nabízela i bezplatné vzdělání, přinejmenším to základní a prý nejen to, vláda že pro novomanžele stavěla, a to zdarma, i malé domečky. Žádný luxus, ale jak autor poznamenal, mnozí mladí manželé v ČSSR, možná většina, by za takové bydlení zdarma byla vděčná. A podotkl, mladí Češi by si do oken dali záclonky a muškáty, za domkem by měli zahrádku se zeleninou a květinami, možná - jak to za socialismu bylo u domků obvyklé - i dvoreček se slepicemi a králíkárnu.
Ne tak ale černoši v JAR. U těch domků byla situace podobná, stejná, jako u nás v cikánských osadách - špína, nepořádek, odpadky ....... A podobně jako naši Romové, ani černoši v JAR nechtěli žít na svém, po svém a za své.
A když pak Mandela zvítězil a apartheid byl zrušen a skončila vláda pevné (bílé) ruky, nastal v zemi chaos. Mandela do vlády jmenoval členy svého klanu, svého národa a mezi černochy vypuklo všeobecné násilí. Které se obrátilo i proti bělochům. A když byli běloši potlačeni objevil se v zemi nedostatek, bída i hlad a země najednou potřebovala mezinárodní pomoc, za což, samozřejmě, mohl ten zlý apartheid a bývalá vláda bělochů.
Ještě bych přidal vzpomínky jednoho českého cestovatele po Africe. Jak napsal, černoši se chtěli mít také tak dobře, jako se měli běloši, ale nechápali, že k tomu musejí pilně a promyšleně pracovat min. 5 dní v týdnu, 8 hod. denně. Což je i zkušenost A. Schweitzera z nemocnice v Lambaréné a nebo i historie prvního samostatného nezávislého černošského státu na Haiti.
