Článek
Od narození žiji v domě mých rodičů.Rodiče se starali o prarodiče do jejich smrti, tak jak to dělali jejich rodiče. My děti jsme se pohybovali ve společnosti dědečků a babiček a bylo normální,že jsme byli i u jejich smrti.Moji rodiče tak nezemřeli. smrt je zastihla v nemocnici a já s nimi nebyl.Dům jsem zdědil a doufal,že ho předám dětem.Nyní se po mě chce, abych majetek rozprodal a měl z čeho žít? A co mé děti.Celý život jsem se s mojí paní snažili jim dopřát to co ostatní rodiče.Nebyli jsme na dovolené ani v lázních na léčebném pobytu. Poslední dobou naše výlety podnikáme jen při návštěvě lékaře nebo příbuzných.Naše příjmy jsou na obživu a na energie. Do domu jsem neinvestoval léta.Pračka nebo kotel bez půjčky od příbuzných nejde pořídit.Oblečení a obuv kupujeme jen pracovní a to i pro sváteční nošení.Auto /bydlím na venkově/ nemůžu prodat, neboť porouchané nikdo za slušná peníze nekoupí.Zdraví je v háji a důchod za dveřmi.S mojí paní máme 3 děti,ale kdo je donutí aby se o mne postarali.Oni viděli,jak rodiče zemřeli a čekají, že se tak stane i mě.Čekají, že stát se postará po té,co celý život jsem odváděl na dani, socialnim a zdravotnim pojištění půlku platu, kdy stát zestátnil socialní fondy a teď chce, abychom si vše platili sami. Nejsem proti. Můj děda měl našetřený na důchod milion /před 80 lety/ a babička měla o 1/2 milionu víc.Proč stát nás vždy zkrouhne.Protože volíme lidi,kteří hájí zájmy malých skupinek lidí a na většinu kašlou.Stát by měl nastavit pravidla, která by další vláda nezrušila. Možná by bylo lepší je nevolit a raději je zaměstnat. Pak by je bylo možné soudně stíhat za vzniklé přešlapy, jenž způsobili v zaměstnání a nebo to nechat tak ,jak to je, ale senát dát do pozice dozorčí rady jako je v akciové společnosti.
