Článek
Žili,byli,životem se protloukali,Pejskáček a Angora.
Zpočátku své anabáze na sebe se usmívali,říkala mu šéfíku a nožky ukazovala mu.
V téhlé krásné idyle,v lásky plné pohodě,podzim začal vesele.
Včechno bylo v pořádku a Pejskáček se ještě neviděl na provázku.
Netušil,že Angora,svou lásku jenom hrávala.Nechal se hladit po hlavě a vrněl jak malé štěně,jídla nanosil dost a nikdo neměl zlost.
V autě věšáky připravil a kabáty na ně pověsil.Jízdu k Angoře si procvičil a moc se na všechno těšil.
Byl jednou svobodný Pejskáček a klidným životem se potácel,než na krásná slova,nožky a zadeček naletěl.
Už není veselý Pejskáček,co v jasného sokola se uměl proměnit,nyní již křídla znavená má a na dobu jasných letů vzpomíná.
To je je konec chmurné balady,která se v tmavou můru změnila,aby jasnému sokolu křídel ubrala.
Jasný sokol však nabral nových sil,zapoměl na hezké kozičky,na ladný zadeček a nožičky
své síly obnovil a na svobodný let se vypravil.
Miluje znovu všechny,je milý,hodný,sokol jasný,již žádný Pejskáček a ani šefíček.
