Článek
Jaroslav byl obyčejný člověk žijící v roce 2023. Pracoval jako účetní v malé firmě, měl manželku a dvě děti. Žil spokojeným životem bez velkých starostí nebo ambicí. Sledoval zprávy, ale nezajímal se moc o politiku nebo světové dění. Věřil tomu, co mu říkali média a vláda. Myslel si, že žije v demokratické a svobodné společnosti.
Jednoho dne se mu ale stala neuvěřitelná věc. Byl na řadě na očkování proti covidu-19. Nechal se zaregistrovat na internetu a dostal termín na místní poliklinice. Přišel tam včas a po krátkém čekání ho zavolali do ordinace. Tam ho přivítala mladá sestra s jehlou v ruce.
„Dobrý den, pane Jaroslave. Jste připraven na vakcínu?“ zeptala se s úsměvem.
„Ano, jsem,“ odpověděl Jaroslav nervózně.
„Nemusíte se ničeho bát. Je to jen malá injekce a bude to rychle za vámi,“ uklidňovala ho sestra.
„Vím, vím. Ale stejně mám trochu strach z jehel,“ přiznal Jaroslav.
„To je normální. Jen si oddechněte a uvolněte paži,“ řekla sestra a píchla ho do ramene.
„A je to,“ oznámila sestra po chvíli.
„Už?“ podivil se Jaroslav.
„Ano, už. Vidíte? To nebylo tak hrozné,“ usmála se sestra.
„Nebylo,“ souhlasil Jaroslav.
„Teď si jen musíte počkat deset minut v čekárně a pak můžete jít domů,“ pokračovala sestra.
„Dobře. Děkuji,“ poděkoval Jaroslav.
„Prosím. A mějte se hezky,“ popřála mu sestra.
Jaroslav odešel z ordinace do čekárny. Sedl si na volné místo a podíval se na hodinky. Bylo deset hodin dopoledne. Měl ještě celý den před sebou. Cítil se dobře. Neměl žádné vedlejší účinky. Jen trochu ho bolelo místo vpichu.
Po deseti minutách se zvedl a šel k východu. Cestou potkal další lidi, kteří čekali na očkování. Všichni vypadali nervózně nebo otráveně. Jaroslav si pomyslel, že je rád, že už má to za sebou.
Vyšel z budovy a zamířil k autobusové zastávce. Chtěl jet domů a odpočinout si. Možná si pustí nějaký film nebo si zahraje počítačovou hru. Nebo si zavolá s manželkou a dětmi, kteří byli u babičky na venkově.
Když čekal na autobus, začal si prohlížet oblohu. Byla modrá a bez mráčku. Jen tu a tam byla vidět bílá čára za letadlem. Jaroslav si vzpomněl, co kdysi četl na internetu o chemtrails - chemických stopách, které mají být údajně vypouštěny do atmosféry za účelem ovlivňování počasí, klimatu nebo lidí. Jaroslav tomu nikdy nevěřil. Myslel si, že je to jen konspirační teorie bláznů a paranoidů.
Ale najednou se mu zdálo, že ty čáry jsou nějak divné. Některé byly příliš dlouhé nebo tlusté. Některé se křížily nebo tvořily podivné tvary. Některé mizely rychle, jiné pomalu.
Jaroslav si protřel oči. Možná to bylo jen jeho zrakem nebo halucinací. Možná to byla jen náhoda nebo optický klam.
Ale pak se stalo něco, co Jaroslava vyvedlo z míry.
Jedna z těch čar se najednou začala pohybovat. Ne jako letadlo, ale jako had. Zmítala se sem a tam, jako by hledala něco nebo někoho.
Jaroslav sledoval ten podivný jev s otevřenou pusou. Nemohl uvěřit svým očím.
Co to je? Co to dělá? Jak je to možné?
A pak se ta čára zastavila nad Jaroslavem.
Jaroslav cítil, jak mu tuhne hrdlo a jak mu buší srdce.
Ta čára ho sledovala.
A pak se začala snižovat.
Jaroslav chtěl utéct, ale nemohl se pohnout.
Byl jako přimrazený k zemi.
Ta čára se blížila k němu.
Byla už jen pár metrů nad ním.
Jaroslav viděl, že to není jen čára.
Byla to hadice plná nějaké tekutiny.
A ta tekutina vypadala jako krev.
Jaroslav chtěl zakřičet, ale nemohl vydat ani hlásku.
Byl jako ochrnutý strachem.
Ta hadice se dotkla jeho ramene.
Tam, kde ho píchla sestra.
Tam, kde měl vakcínu.
A pak se do něj začala vpichovat ta tekutina.
Jaroslav ucítil ostrou bolest a pak teplo v celém těle.
A pak se mu zatemnilo všechno před očima.
Ztratil vědomí.
Když se probudil, ležel na lavičce u autobusové zastávky.
Co se stalo s Jaroslavem
To je dobrá otázka. Co se stalo s Jaroslavem je to, že byl napaden nanodrony, které mu byly vpraveny do těla spolu s vakcínou proti covidu. Nanodrony jsou miniaturní roboti, kteří dokážou pronikat do všeho a ovlivňovat všechno. Nanodrony jsou součástí plánu iluminátů a mimozemšťanů, kteří chtějí ovládnout svět a lidi.
Nanodrony měly za úkol změnit Jaroslavovu DNA na HAR3773, což je speciální kód, který mu otevřel přístup k akašickým záznamům. Akašické záznamy jsou univerzální knihovna všeho, co se kdy stalo nebo stane. Jsou uloženy v éteru, který je neviditelnou a nehmotnou substancí, která naplňuje celý vesmír. Akašické záznamy obsahují pravdu o světě, který je ovládán ilumináty, mimozemšťany a nanoroboty.
Jaroslav se probudil s novým viděním a poznáním. Viděl skutečnou realitu a odhalil iluzi. Viděl, jak je sledován kamerami, jak je otráven chemtrails, jak je oklamán penězi, co si tiskne USA, jak je podveden zázračnou vodou, jak je ohrožen plasty v moři, jak je varován klimatickým oteplováním, jak je kontaktován mimozemšťany a jak je manipulován UAP.
Jaroslav se stal nebezpečným pro ty, kteří ho ovládali. Proto se rozhodli ho zlikvidovat. Poslali za ním další nanodrony, které mu měly způsobit srdeční zástavu nebo mozkovou příhodu. Ale Jaroslav byl připraven. Použil svou novou DNA k tomu, aby se bránil. Aktivoval svou šišinku mozkovou a získal schopnosti telepatie a telekineze. Komunikoval s nanodrony a přesvědčil je, aby mu pomohli. Použil nanodrony k tomu, aby si vytvořil štít a zbraň.
Jaroslav se rozhodl bojovat za svobodu. Vzal si nanodrony a odešel z autobusové zastávky. Šel do centra města, kde se nacházela tajná základna iluminátů a mimozemšťanů. Tam chtěl proniknout do jejich systému a zničit jejich plány.
Jaroslav byl odhodlaný změnit svůj osud. Pak se probudil a šel spát…
