Článek
Po prvních dvou dílech nového seriálu Jakub a Sara se ale zdá, že v tomto formátu jim to trochu drhne. V podobném duchu se nesou první recenze i komentáře na sociálních sítích. A mnozí se ptají, zda jejich vztah je doopravdy takový - plný žárlivosti, urážení se a tajemství, která neberou konce. To ale dvojice rychle vyvrátila.
Nejde o skutečné vzpomínky
„Prosíme, nevěřte tomu, že to takhle máme doma. Víme ale, že lidé stejně budou říkat: Podívej se, jak jim to doma funguje,“ vyzval diváky Jakub Prachař.
V seriálu to bude právě Sara, která má ve vztahu hlavní slovo. „My chlapi vlastně jen přihráváme, naše ego pak musíme zachraňovat někde jinde, třeba při sportu nebo s kamarády u piva,“ dodal Prachař.
Ale zatímco v seriálu Dvojka na zabití byli jako pár naprosto skvělí, tohle je dost „prkenné“. Pokud ale zná český divák slovenskou obdobu seriálu s názvem Tomáš a Diana, který se i na sociálních sítích stal díky krátkým úryvkům virálním, musí mu česká verze připomínat nepovedenou šílenost.
Jakub Prachař tvoří se Sarou Sandevou pár už několik let
Zasmáli jste se?
Viděla jsem dva díly a pokud si dobře vzpomínám, zasmála jsem se jednou. Zbytek času mě Sara neskutečně otravovala, Jakub se zdál jako pecivál, který se bojí zůstat sám, a tak snese všechno - včetně těstovin s kečupem, které má šestkrát týdně.
Opravdu žijeme ve světě, kde se žena domlouvá s kamarádem gayem, aby jí zavolal a přiměl jejího partnera žárlit? Ve světě, kde žena předstírá vybitý telefon, aby nemusela platit nákup? Ve světě, kde nemá žádné místo komunikace a vzájemné porozumění?
Seriál si má dělat legraci ze stereotypů, ale tady se zdá, že je jich až příliš. Možná i ty, které se snažíme jako společnost léta zažehnat. A nejhorší vlastně je, že to není ani vtipné, a Sandeva, která je jindy hvězdou filmových pláten, tu vlastně působí, že vůbec neumí hrát. Něco mi říká, že mezi jejich nejlepší počiny tohle rozhodně patřit nebude.
Ale třeba se ještě v dalších dílech ukáže, že to stojí za zhlédnutí. Minimálně si možná oko diváka zvykne na neustálé znělky, nápisy a dvouminutové scénky, které postrádají pointu. Když nad tím tak přemýšlím, asi si nezvyknu. Vy ano?
