Článek
Jak už to tak bývá, některým jsme se stali osudným. Jenže zatímco ty malé neposedné děti se v letadle uklidnily a únavou usnuly, jen párkrát během letu zaplakaly, protože jeden chtěl mlíčko, druhému se špatně sedělo, nebo zrovna bylo něco, co jej zkrátka rozplakalo. Jen o uličku vedle si jeden starší muž dával jednoho panáka za druhým, až odpadnul.
Začal hlasitě chrápat
A začal chrápat tak, že byl slyšet daleko více než ty malé děti, které občas zaplakaly na pár sekund, že se jim něco nelíbilo. Proč je to vlastně něco jiného, proč to tolik rozlišujeme?
Proč má postarší opilec podle veřejnosti větší právo letět letadlem než malé dítě? Proč nás obvykle obtěžují ti, kteří nám jednou budou vydělávat na důchod? Proč haníme něco, co je pro malé dítě přirozené, kdežto dospělý rozumný člověk se opije, a všichni to přejdou mávnutím proutku?
Děti do letadla patří
Malé dítě má stejný nárok letět k moři, jako dospělý člověk, pokud to rodinný rozpočet dovolí. Proč kdysi VZP organizovalo pro děti nemocné astmatem nebo atopickým ekzémem Mořského koníka? Protože moře je zdravé a prospěšné pro tělo.
Je to stejné, jako bychom zakazovali dětem jezdit autobusem, nebo chodit do obchodu. Snad k tomu společnost jednou dojdeme, a přestaneme děti vnímat jako nepřítele.
Když si člověk pořídí děti později, neustále slyší, kdy nemá děti, proč je nemá. Když je nechce vůbec, je sobecký, když je má a chce s nimi žít, zase si musí dávat pozor, aby moc neotravoval. Nedej bože, aby ale chtěl jenom jedno dítě, to je pak to dítě chudák, protože bude jedináček. Ale proč pak otravuje ostatní tím, že děti se chovají jako děti?
To mimochodem zvládají i ostatní. Jeden z cestujících byl totiž tak rozčílený, že mu tam někdo chrápal, že po něm začal házet kuličky z papírků, které létaly po všech.
