Článek
Znáte ta videa, ve kterých se ženy plácají po ramenou, že jdou něco koupit jejich uklízečce, kuchařce, chůvě - a obdarují samy sebe? Jasně, ženy to vážně nemají lehké. Navíc v době, která na ně klade i další nárok. Měly by pracovat. Protože pokud nepracují, tak co na té mateřské dělají? Rodičovské, chceme-li být přesní. Ale pojem „mateřská“ je u nás tak zažitý, že je to vlastně jedno.
Dají se delegovat výčitky?
Být pracující máma není lehké, vážně. Kromě toho, že neustále trpíte výčitkami, že byste měli více uklízet, lépe vařit a být častěji na hřišti, vás to staví do pozice, že musíte zvládnout úplně všechno.
Občas se naučíte delegovat, pokud vám to finanční situace dovolí. Na úklid si pozvete šikovnou paní, která to pravděpodobně bude mít třikrát rychleji než vy. K jídlu někdy něco objednáte z restaurace, protože nebudete stíhat stát u plotny. Možná objednáte na některé dny jesle, soukromou školku. Ale při všech těch úlevách vás budou sžírat výčitky. I když víte, že je to úplně normální a nemáte se za co stydět.
Ještě pár let zpátky byly pracující mámy synonymum krkavčí ženské, která myslí jen na sebe. Pamatuju si, když moje kamarádka řekla, že své malé podnikání na rodičovské dovolené nezavře. Kolik si toho od tchyně vyslechla. Nejen to, že až se jí to malé narodí, tak se teprve bude divit, ale také rad, že má být doma s dítětem - protože ten čas rychle uteče.
Soudíme až příliš
A víte co? Je to pravda. Děti jsou malé vážně jen chvilku. Jenže tahle kamarádka, která spoustu let bojovala nejen s vlastními výčitkami, ale i s narážkami okolí, se měla ve třech letech svého dítěte kam vrátit - protože nikdy pracovat nepřestala. Nikdy neřešila, že její dítě onemocnělo krátce po nástupu do školky. Mohla být doma, byla to její volba. Nebála se vyhazovu, protože šéfem si byla sama. A pokaždé, když na to přišla řeč, mluvila o klidu, který v duši má. A měla celé ty roky. Nikdy se nebála o to, kolik peněz měla, jestli má na pleny nebo mléko. Nikdy si nepřišla frustrovaná, protože se kolem ní stále něco dělo a svou pozornost dělila mezi dítě a firmu. Nikdy nebrečela v koutě vyčerpáním, protože si pořád přišla užitečná. A to byla cesta, která byla ta pravá pro ni.
Netvařme se ale, že se to stává normou. Přijmout, že jsou ženy, které chtějí být s dítětem několik let doma, je stejně v pořádku, jako ženy, které se rozhodnou zůstat v domácnosti celý život. Odpusťme si tu nadřazenost a neptejme se jich, co celé dny dělají, když do toho ještě nemusí pracovat. Protože ani v největších firmách spolu nebojují tolik, jako to umí (ne)obyčejné mámy…
Zdroj: úvaha autorky
