Článek
Petr byl ten typ člověka, co v listopadu pouští koledy, miluje trhy a peče perníčky podle receptu své babičky. Vánoce pro něj byly symbolem domova a jistoty. A i když jsem se snažila tvářit, že mi jeho nadšení nevadí, uvnitř jsem křičela. Stačilo vidět rozsvícený stromek na náměstí a cítila jsem, jak se mi rozklepou ruce.
Nikdy jsem mu neřekla proč
Nevěděl, že moje máma zemřela 24. prosince před šesti lety. Že jsem ten den stála v kuchyni a slyšela její smích, a za pár hodin už jsme byly v nemocnici, kde doktor jen tiše zakroutil hlavou. Že od té doby pro mě nejsou Vánoce o radosti, ale o prázdném místě u stolu, které už se nikdy nezaplní.
Neuměla jsem to vyslovit nahlas. A čím víc se blížily svátky, tím víc mezi námi rostlo napětí. Petr nechápal, proč odmítám zdobit byt, proč nechci jet na trhy, proč se mi při koledách třesou ruce. Myslel si, že jsem „vánoční Grinch“, který mu nechce vyjít vstříc. A tak jednoho večera řekl, že se rozchází. „Já bez Vánoc neumím žít. Chci rodinu, svátky, tradice. A ty si žiješ evidentně úplně jiný život, nechci, aby moje děti jednou neměly Vánoce,“ vydechl unaveně.
Mlčela jsem
Jen jsem přikývla. Neobhajovala jsem se. Neřekla jsem mu pravdu. Ani po letech jsem nedokázala vyslovit, co se stalo. Nevěděl, že v tu chvíli jsem zůstala úplně sama. Byla jsem jedináček, táta od nás odešel, když jsem byla ještě malá.
Až o pár týdnů později mi došlo, že ten vztah vlastně neměl šanci. Ne proto, že jeden z nás miloval Vánoce a druhý je nesnášel. Ale protože já jsem měla jizvu, kterou jsem neuměla ukázat. Stromek doma neplánuju ani letos. A myslím, že se na tom v budoucnu nic nezmění. Třeba jednou přijde někdo, komu dokážu říct celou pravdu.
Teď ale jen přemýšlím, zda mám mít vůbec někdy děti. Pokud jim nepřipravím krásné Vánoce, budou se jim ve škole smát? Nebo budu někdy schopná za minulostí zavřít dveře a čeká mě vše, co k vánočnímu času patří? Radost, výzdoba i adventní věnec?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Šarlotou P., Plzeň
