Článek
Bordel v hlavě
3.1.2025 1:31
Trvá to už dlouho. Začal nový rok. Nová předsevzetí. Já sám nemám žádná. Mohl bych mít, mohl bych jich mít hodně. Našel bych spoustu neřestí, které bych mohl změnit a jít do sebe. Já jsem se rozhodl si psát deník. Nikdy jsem to nedělal, nikdy nad tím nepřemýšlel a ani nevím, proč jsem se tak rozhodl. Příčina je asi ta, že se nemůžu nikomu svěřit o svých osobních pocitech, těch upřímných. Těch, které mám v hlavě a které mě ničí. Snažím se přede všemi být nad věcí a ukazovat, jak jsem v pořádku. Nejde to. Mám přátele, mám rodinu. Vím, že na svoje okolí se můžu spolehnout. Bohužel jim nechci přiznat svoje psychické problémy.
Je tomu ¾ roku, co jsem si od základů doslova posral život. Vše, o co jsem se posledních 13 let snažil a budoval, jsem svojí chybou zahodil, zničil, milované ženě ublížil a zradil ji. Nikdy si to neodpustím a snažím se s tím naučit žít. Bohužel myšlenky a démoni v hlavě mě nechtějí opusit a jen se to prohlubuje a zhoršuje. Úlevu jsem se snažil najít v rádoby zábavě a užívání si života. Samozřejmě i pomocí alkoholu. Dostal jsem se do fáze, že mě nenaplňuje nic. Naopak mě bývalý život chybí víc než dříve. Vánoce a svátky celkově , to bylo utrpení. Nechtěl jsem být nikde, nechtěl jsem být s nikým. Chtěl jsem být tam, kde už být nemůžu. Nemůžu odpustit sám sobě, nemůžu chtít, aby mi bylo odpuštěno.
Jsem podnikatel, docela úspěšný. Jsem pracovitý, nebojím se překážek a jdu si za tím co chci. Udělal jsem v životě strašně moc chyb. Chci se jen dostat zpátky do života a vzpamatovat se. Možná by byl potřeba odborník, ale tomu se prozatím chci vyhnout.
Chtěl bych se s rokem 2024 rozloučit. Nechci zapomenout. Chci ho jen uzavřít jako kapitolu, jako konec další části života. Když bych udělal sumář, tak jsem v tohle roce pohořel.
Nevím, jak se deník píše. Je to pro mě jen pokus o osobní očistu. A někdy je lehčí se svěřovat cizím než blízkým. Tohle je takový prolog mého deníku. Nezlobte se, je to pro mě terapie, vypsat se. Nezlobte se za chyby, za slovosled. Já si hledám jen příležitost, jak se bez ostychu svěřovat.
3.1.2025 1:58
Den začal jako jindy. Vzbudit se a odfrčet do práce. Jelikož jsem se do teď léčil prací, abych měl zaplněnou hlavu, tak jsem byl rád, že nemusím sedět doma sicně. Ono v tom prázdným bytě to není žádná výhra. Venku kosa, auto zmrzlé. Super vyhlídky. Po ránu klasické návaly na zvracení. Tím trpím už rok. V práci pohoda. Klasická denní přetvářka před kolegy, že jsem naprosto v klidu. Po práci kafe už doma, hrnec, vana, hrnec. Promazání mailů a najednou prázdnota. Nuda šeď. Přes dveře poslouchám, kdo jde po chodbě. Kdo šel venčit psa, kde zastavil výtah. Z balkónu se dívám, jak lidem svítí ozdoby, jak venčí pejsky. Občas přes ulici vyleze také někdo na balkón na kouřovou. Tak tipám další cigárko, jedno z mnoha a jdu do tepla. Spát se mi nechce. Ráno opět do práce. Únavu cítím, nemůžu si pomoct. Neumím se dokopat k tomu jít spát. Myšlenky mě to nedovolí. Postupně se rozepíšu více. Dnes je to jen úvod.
