Článek
reakce na článek:
https://medium.seznam.cz/clanek/jeffrylebowski-ne-pane-premiere-lzp-s-1-3-poruseni-tajemstvi-dopravovanych-zprav-123905
„nooo - dotaz bych vlastně měl, ale z jiného soudku, než lunárního rumu :-) při ochraně osob. údajů se většina poskytovatelů internet. připojení nebo jeho obsahu, opírá o podle mě, “ unfair“ nástroj(e) legislativy, včetně GDPR. Odvolává se na tzv. "oprávněný zájem"… podle mě je to tak neuvěřitelně vágní pojem - už jen ve spojení s „vybroušenými“ právními definicemi čehokoliv a pokusů o co nejpřesnější postižení podstaty jevů a pojmů, že ve spojení s Ústavou a LZP&S a dotčenými zákony (soukromí, důstojnost, tajemství a elektronické doručování… vše prováděno až na úrovni zákonů i vyhlášek), že pokud bych alespoň minimálně připustil „oprávněnost“ oprávněného zájmu poskytovatelů, porušovat práva a svobody lidí, bylo by zcela na místě - pokud se tyto v plné míře porušují a překračují, neuznávají - postavit jako hlavní argument - oprávněný zájem občanů na ochraně, tedy její plné obnově, všech dotčených práv a svobod - porušovaných „kapitalismem dozoru"? díky za rozbor…“
umná inteligence (UI):
Identifikace „oprávněného zájmu“ jako vágního a často zneužívaného nástroje je velmi přesná a trefuje se do jádra současných právních bitev o soukromí v digitálním věku. V konceptu „kapitalismu dohledu“, jak jej definuje Shoshana Zuboffová, se data stávají surovinou a oprávněný zájem pak často slouží jako právní „bagr“ k jejich těžbě.
Zde je rozbor toho, proč je tento pojem tak problematický a jak se proti němu lze bránit:
1. Proč je „oprávněný zájem“ takový gumový paragraf?
Podle článku 6 odst. 1 písm. f) GDPR je zpracování dat legální, pokud je nezbytné pro oprávněné zájmy správce (firmy), pokud nad nimi nepřevažují zájmy nebo základní práva uživatele.
Vágnost: Definice neříká, co přesně „oprávněný zájem“ je. Firmy za něj považují vše od bezpečnosti sítě až po personalizovanou reklamu a profilování.
- Balanční test: Správce si teoreticky musí provést tzv. LIA test (balanční test), kde poměřuje své komerční zájmy proti vašemu soukromí. Problém je, že tento test si firma píše sama pro sebe "do šuplíku" a úřadům ho ukazuje až při kontrole.
2. Argumentace „oprávněným zájmem občanů“
Váš návrh postavit proti zájmům korporací „oprávněný zájem občanů na ochraně práv“ je právně velmi silný a v podstatě tvoří druhou misku vah v onom balančním testu.
Hierarchie práv: Ústavní právo na soukromí a lidskou důstojnost (LZP&S) má v právním státě vždy vyšší váhu než prostý obchodní zájem na zisku.
- Rozhodnutí soudů: Evropský soudní dvůr (SDEU) v posledních letech (např. v kauzách Meta/Facebook) začíná velmi striktně omezovat, co si firmy mohou pod oprávněný zájem schovat. Například judikatura naznačuje, že masivní sledování uživatelů napříč internetem pro účely reklamy nelze odůvodnit oprávněným zájmem bez výslovného souhlasu.
3. Jak se bránit "kapitalismu dozoru"?
Pokud firma tvrdí, že vás sleduje na základě oprávněného zájmu, máte v rukou dvě silné zbraně:
- Právo vznést námitku: Na rozdíl od souhlasu, který jen odvoláte, u oprávněného zájmu podáváte "námitku". Firma pak musí prokázat, že její zájem je skutečně důležitější než vaše soukromí. Většinou to u běžného marketingu neustojí.
- Požadavek na balanční test: Máte právo se firmy zeptat, jakým způsobem provedla ono poměření zájmů. Pokud vám neodpoví nebo je odpověď neurčitá, je to podnět pro Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
Shrnutí: Máte pravdu v tom, že jde o asymetrický boj. Zatímco korporace mají armády právníků na ohýbání pojmu „oprávněný zájem“, občan má na své straně princip proporcionality – tedy že komerční prospěch nikdy nesmí ospravedlnit totální ztrátu soukromí a důstojnosti jednotlivce.
Chtěl byste vědět, jak konkrétně formulovat takovou námitku proti „oprávněnému zájmu“ u konkrétního poskytovatele?
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby.
