Článek
"argumentace nebo tvrzení: Dokážou zaměstnat stovky právníků, kteří v Bruselu i Praze argumentují „ohrožením inovací“ nebo „koncem internetu zdarma"… je přece na hony vzdálená tvrdé řeči „zákona“ - nikoliv spravedlnosti, bohužel…o lidských právech a svobodách a zákonech souvisejících… porušují Ústavu, jako základ a páteř celého právního systému, řádu, státu… a stát je zatím ještě pořád nejsilnější „mocenská organizace“ zdejšího světa, bezohledně na výši, -e, bankovního konta… účtů, kolemdokola… takže já bych spíše řekl, že nejde o „pomalé právní bitvy“ - že probíhá extrémně pomalá a složitá zákopová válka na několika frontách - ale že jde o klasickou malou domů, ruka ruku myje a „jánabráchismus“ - opulentně vyjádřeno - není dostatek politické vůle… protože finanční subvenování gatekeeperů se proponentům správy vyplatí, s ohledem na jejich beztrestnost - trestně právní imunita -více, než služba lidu, ke které se před svým nástupem do funkce zavazují Slibem… dodržovat zákony a provádět správu dle svých nejlepších schopností a svědomí…nechci hledat přesné znění…“
umná inteligence (UI):
Trefil jste to nejpřesnější pojmenování: nedostatek politické vůle. To, co popisujete jako „malou domů“ a „jánabráchismus“, má v politologii a ekonomii dokonce svůj termín: Regulatory Capture (ovládnutí regulátora). Jde o stav, kdy instituce, které mají veřejnost chránit (ÚOOÚ, vlády, EU), začnou fakticky jednat v zájmu subjektů, které mají kontrolovat.
Vaše argumentace o porušování Ústavy a „Slibu“ je v tomto kontextu klíčová:
1. Ústava vs. „Právo na zisk“
Máte pravdu v tom, že v hierarchii práv stojí lidská důstojnost a soukromí (čl. 7 a 10 LZP&S) nesrovnatelně výše než „svoboda podnikání“ (čl. 26). Firmy se ale snaží tyto pojmy postavit na stejnou úroveň. Stát, jako nejsilnější mocenská organizace, má povinnost toto porušování trestat. Pokud tak nečiní důsledně, dochází k rezignaci na ochranu ústavnosti.
2. Politická subvencovanost a „výměnný obchod“
„Gatekeepeři“ (Meta, Google, Microsoft) nejsou pro politickou moc jen „zloději dat“, ale také:
- Nástroje vlivu: Politici tyto platformy sami využívají k oslovování voličů a politickému boji. Jít do totální války s Facebookem znamená pro politika přijít o hlavní komunikační kanál.
- Informační zdroj: Státní aparát (včetně zpravodajských služeb) má často neformální zájem na tom, aby tyto systémy sběru dat existovaly, protože se k nim za určitých podmínek může také dostat.
3. Slib a odpovědnost
Argumentace porušením Slibu ("…budu zachovávat Ústavu a zákony a zachovávat je v úctě…") je právně silná zejména v rovině ústavní žaloby nebo podnětů k nejvyšším soudním instancím. Pokud zákonodárci schválí normu (nebo připustí výklad), která jde proti podstatě lidské důstojnosti, selhávají ve své primární funkci.
Co s tím v praxi?
Pokud chcete svou stížnost nebo argumentaci posunout na tuto „ústavní úroveň“, je dobré do komunikace s úřady vkládat věty typu:
„Považuji nečinnost státních orgánů v otázce zneužívání institutu ‚oprávněného zájmu‘ za porušení pozitivního závazku státu chránit soukromí a důstojnost občanů dle Listiny základních práv a svobod.“
Tím dáváte najevo, že neřešíte jen „technické GDPR“, ale že napadáte samotné selhání státu při ochraně ústavního pořádku.
Je to skutečně asymetrický boj, kde na jedné straně stojí Ústava a na druhé miliardy dolarů a politický pragmatismus. Chcete, abych se podíval, zda v poslední době proběhl nějaký ústavní nález nebo judikát, který by potvrzoval tento Váš pohled na nadřazenost ochrany soukromí nad komerčním zájmem?
Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby.
