Článek
Území starověkých Sumerů je dnes dobře doloženo. Žili v oblasti jižního Iráku v okolí dolního toku řek Eufrat a Tigris až po Perský záliv, jehož břeh byl v té době více severněji. Sumerské město Ur a s největší pravděpodobností i Eridu a další města byla přístavní města právě na břehu Perského zálivu. Odkud přišli Sumerové do této oblasti, není dobře doloženo.
Původ a příchod Sumerů
Otázka původu Sumerů zůstává jednou ze záhad starověkých dějin. Jazyk Sumerů se totiž nepodobá žádnému známému jazyku v Mezopotámii ani v širším okolí. Nepodařilo se jej spojit s žádnou jazykovou rodinou, přesto je určitá souvislost mezi sumerštinou a austronéskými nebo indoevropskými jazyky, proto je pravděpodobné, že Sumerové připluli z oblasti povodí Indu nejpozději kolem roku 4000 př.n.l. Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumerové pokračovali ve většině místních tradic a asimilovali s tehdejší kulturou. Krátce předtím v Mezopotámii došlo k zásadnímu průlomu v zemědělství - výstavbě zavlažovacích kanálů a domestikaci zvířat. To vedlo k trvalým přebytkům pěstovaných plodin a lidé se začali sdružovat do měst, stavěli domy a vznikla nová řemesla.
Eridu – kolébka městské civilizace
Eridu je podle sumerských legend považováno za první město na světě, kde „sestoupilo království z nebe“. Podle Sumerského královského seznamu zde byli první dva králové Alulim a Alalgar, kteří vládli podle legendy tisíce let v období před potopou.
Město leželo v mokřadní oblasti při dolním toku Eufratu, v prostředí bohatém na vodní zdroje a úrodnou půdu. Právě zde se poprvé objevily důkazy o plánovité městské výstavbě, centrálních chrámech, chrámové ekonomice a rozvíjející se sociální hierarchii.
Nejstarší vrstvy osídlení v Eridu spadají do období Ubaid (cca 5400–4700 př. n. l.). Archeologové zde objevili až osmnáct na sebe navazujících vrstev chrámu zasvěceného bohu Enkimu – bohu vody, moudrosti a stvoření. Tento chrám postupně přeměnili na stupňovitý zikkurat, který byl viditelným středem celého města.
Mapa Mezopotámie
Význam chrámu a náboženství
Chrám v Eridu nebyl jen náboženskou stavbou. V sumerské společnosti chrám plnil i ekonomickou a správní funkci. Zde se shromažďovaly přebytky, organizovalo se zemědělství, rybolov i výměna zboží. K chrámu patřily sklady, dílny i administrativní budovy. Chrámové hospodářství se tak stalo základem pro pozdější státní struktury.
Bůh Enki, ochránce města Eridu, měl zvláštní postavení v sumerském panteonu. Byl spojován s moudrostí, učením, sladkou vodou a podzemními prameny – tzv. abzu. Mýty o Enkim a jeho činech se zachovaly v mnoha textech na hliněných tabulkách psaných klínovým písmem.
Zánik Eridu a jeho odkaz
Město Eridu bylo obýváno více než tři tisíce let, ale postupem času ztrácelo svůj význam. Důvody jsou spojovány s postupným vysycháním vodních cest, změnami klimatu a přesunem obchodních tras. V pozdějších obdobích se centrem moci stala města jako Uruk nebo Ur, zatímco Eridu sloužilo už jen jako kultovní místo.
Přestože Eridu zaniklo, jeho kulturní a duchovní význam přetrval. Sumerské mýty, architektura i městská struktura, které zde vznikly, ovlivnily celý starověký Blízký východ. Chrámová ekonomika, písmo, matematika, astronomie – to vše má své kořeny právě v sumerské civilizaci, jejímž nejstarším centrem bylo právě Eridu.
Shrnutí
Eridu není pouze starověké město, ale symbol počátků civilizace. Jeho historie dokládá, jak lidé přešli od kočovného způsobu života k trvalému osídlení, jak vznikaly první městské státy a jak se rodily základy organizované společnosti. Díky archeologickým výzkumům a překladům sumerských textů můžeme nahlédnout do světa, který stál na počátku našich dějin.
Souhlasí s tím znalci Bible?
Existenci města Eridu a společenství Sumerů není důvod rozporovat. Existuje dostatek archeologických vykopávek, které není možné jen tak ignorovat.
Mohou ale zpochybnit prvenství města Eridu na základě textu z Genesis 4:16 (Jeruzalémská Bible) : „Kain odešel Jahvovi z očí a usídlil se v zemi Nod, na východ od Edenu. Kain poznal svou ženu, jež počala a porodila Henocha. Vystavěl město a dal tomu městu jméno svého syna Henocha.“ Podle této zprávy už první narozený syn Adama a Evy, totiž Kain, vystavěl město a pojmenoval jej Henoch. Z textu není zřejmé, zda šlo jen o stanovou vesnici obehnanou nějakými hradbami nebo o skutečné město z nepálených cihel. Ale jistě muselo mít v té době význam jako centrum společenství pro danou oblast.
K zamyšlení je i jazyk Sumerů, který nebyl příbuzný s původním jazykem Mezopotámců. V textu Genesis 11:6-9 (Jeruzalémská Bible) je uvedeno: „A Jahve řekl: „Hle, jsou všichni jedním lidem a hovoří týmž jazykem a toto je počátek jejich podnikání! Nyní už pro ně nebude žádný záměr neuskutečnitelný. Do toho! Sestupme! A zmateme tam jejich řeč, aby už jedni druhým nerozuměli.“ Jahve je odtud rozptýlil po celém povrchu země a oni přestali to město budovat. Proto se mu dostalo jména Bábel, neboť právě v něm Jahve zmátl řeč všech obyvatel země a odtud je rozptýlil po celém povrchu země.“ Od stvoření Adama do potopy a krátce po ní lidé podle Bible hovořili jedním jazykem. Sumerové tak, jak je známe dnes, museli začít existovat jako skupina až po potopě a po zmatení jazyků, protože jinak by hovořili původním jazykem z doby před potopou.
Zdroje:
