Článek
V socialistickém Československu byl 28. říjen dlouho den jako jakýkoliv jiný. Mnohdy se chodilo do práce a rozhodně se neoslavovalo. Mezi státní svátky se vrátil teprve v roce 1988, kdy od vzniku samostatného státu uplynulo sedmdesát let. Již v předvečer tohoto dne se konaly oficiální státní oslavy.
Lidé, kteří si chtěli užít významné datum po svém mimo předepsané stranické scénáře, ale měli smůlu. Jejich shromáždění úřady nepovolily a bezpečnostní složky proti němu tvrdě zasáhly. Došlo tak k bizarní situaci, kdy stát oslavoval vlastní vznik, zároveň ale bránil občanům, aby totéž udělali nezávisle na něm.
Jak se k 28. říjnu stavět, bylo pro komunisty velmi ožehavé téma. Na jednu stranu šlo sice o výročí vzniku Československa, zároveň ale také připomínku Masaryka, parlamentní demokracie a politické tradice, od které se režim odklonil. Podívejme se ale na celý vývoj pěkně popořádku.
Zrušený svátek
Hned po převratu v roce 1948 se na období první republiky pohlíželo jako na období, během kterého panovaly třídní rozdíly a docházelo k vykořisťování dělníků. Nejspíš žádnému soudruhovi se to nezamlouvalo, a tak se nekonaly žádné oficiální oslavy. O tři roky později byl svátek rovnou zrušen.
Pro mnoho Čechoslováků šlo ale stále o natolik důležité datum, že nebylo možné jej úplně ignorovat. Platilo proto, že je 28. říjen dnem pracovního volna, vyprávěl se k tomu ale poněkud jiný příběh. Den vzniku samostatného Československa komunisté vysvětlovali především jako den, kdy se rozpadla monarchie a majetek feudálů se vrátil do rukou „lidu“. Toto výročí získalo oficiální název „Den znárodnění“.
„V říjnu 1945 převzal lid znárodněním do svých rukou nejdůležitější část národního hospodářství. Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stal skutkem vůle lidu a jeho tužby, prosazované v bojích trvajících po celá desetiletí,“ bylo uvedeno v oficiálním ustanovení Dne znárodnění.
Připomínala se sovětská revoluce
Pro soudruhy to ale stále ještě nebyl dostatečný argument, proč bychom vůbec měli 28. října slavit. Přispěchali proto s dalším vysvětlením. „Posléze se tomu zakladatelskému dni dával i jiný význam, který se odvozoval z toho, že Československo vzniklo na základě Velké říjnové socialistické revoluce,“ popsala historička Dagmar Hájková v rozhovoru pro web iDnes.cz.
Občané to ovšem s příliš velkým nadšením nepřijali. Mnoho z nich hodlalo totiž nadále slavit podle dřívějších zvyklostí a nelíbilo se jim, že o Masarykovi nebo československých legionářích nikde nepadlo ani slovo.
Po zkušenosti s Pražským jarem se navíc tehdejší politické vedení začalo bát, že by se právě 28. říjen mohl stát příležitostí k dalším protestům. Pro jistotu tedy neprobíhaly vůbec žádné oslavy a v roce 1975 dokonce došlo ke změně, po které se z dřívějšího dne volna stal pracovní den. A to až do již zmiňovaného roku 1988.
Dodnes máme k 28. říjnu zvláštní vztah
Stále to ale neznamenalo, že bude bezpečné například donést svíčku na místa, kde v minulosti stávaly sochy prvního prezidenta Masaryka. Ty komunisté odstranili a každý, kdo by svíčky nebo květiny přece jen přinesl, se vystavoval riziku, že se dostane do maléru. Pietní akty, které propukly spontánně, navíc rozháněla Veřejná bezpečnost.
Po roce 1989 sice zmizela komunistická propaganda, která na 28. října vrhala stín něčeho nepříjemného, den vzniku samostatného Československa byl ale upozaděn. Jako mnohem významnější den tak Češi dodnes vnímají spíše následující svátek, a to 17. listopadu.
Zdroje:
