Článek
Šílená událost, ke které došlo v roce 2004 v americkém Coloradu, začala původně úplně banálním sporem. Jistý Marvin Heemeyer si v roce 1992 pořídil menší parcelu, na které plánoval postavit obchod. Později ale souhlasil, že pozemek prodá firmě, která na něm plánovala postavit betonárnu.
Marvin vycítil příležitost k výdělku, a tak se rozhodl spekulovat s prodejní cenou. Postupně ji neustále navyšoval oproti původní dohodě, a dokonce měl kupce vydírat. Byl velmi rozzlobený, když se do celé situace vložilo město, které nakonec povolilo jak stavbu betonárny, tak prodej pozemku za cenu, která byla v dané lokalitě obvyklá. Jako bonus navíc dostal pokutu ve výši 2500 dolarů kvůli tomu, že jeho obchod neměl septik a několik dalších prohřešků.
V tomto okamžiku došla Marvinovi definitivně trpělivost a začal se dopodrobna zaobírat přípravou své pomsty. „Byl jsem rozumný do doby, než jsem musel začít být nerozumný. Rozumní muži někdy musejí dělat nerozumné věci,“ zapsal si jako jednu z mnoha poznámek do svého deníku, který si v tu dobu vedl.
Marvin Heemeyer se považoval za vyvoleného Bohem.
Z buldozeru se rozhodl udělat tank
Jeden z pracovníků místní radnice Tom Hale později připustil, že očekávali, že se Heemeyer pravděpodobně bude chtít pomstít, protože se o něm všeobecně vědělo, že je velmi výbušné povahy. Nejspíš nikoho ale nenapadlo, co ve skutečnosti chystá.
Frustrovaný muž si totiž pořídil buldozer, který začal postupně opevňovat a přestavovat na ničivou zbraň. Použil beton mezi ocelovými pláty, ze kterých pro vozidlo sestavil improvizované brnění. Buldozer se tak stal prakticky neprůstřelným, protože tato ochranná vrstva byla silná přes třicet centimetrů.
Vzhledem k tomu, že opevnění mu značně komplikovalo výhled z kabiny, vybavil ji Marvin také dvěma kamerami. Ty byly kryté neprůstřelným sklem a jejich obraz se zobrazoval uvnitř buldozeru na dvou obrazovkách. Kromě toho byla uvnitř nainstalována také klimatizace a větrák.
Cestu do města si prorazil skrze zeď svého obchodu
Jako zlatý hřeb pak přišly také zbraně. Ve střílnách byly umístěny dvě pušky a také jedna poloautomatická zbraň. Přípravy tohoto šíleného projektu mu trvaly bezmála rok a půl. Když konečně nadešel den jeho odplaty, a to konkrétně 4. června 2004, vydal se Marvin Heemeyer na cestu, ze které nebylo návratu.
Pravděpodobně počítal s tím, že jakmile do svého buldozeru, pro který se posléze vžil název Killdozer, usedne, už z něj živý nevystoupí. Víko vstupu za sebou spustil pomocí podomácku vyrobeného jeřábu a následně jej zevnitř důkladně zavařil.
Poté nastartoval motor, prorazil stěnu svého bývalého obchodu a vydal se vstříc ničení celého města. Porážel stromy, pouliční lampy a prakticky cokoliv, co se mu připletlo do cesty. Namířeno měl ke konkrétním budovám, které hodlal srovnat se zemí.
Frustrovaný muž ničil vše, co mu přišlo do cesty
Své cíle si pro sebe označil jako nepřátelské objekty. Šlo pochopitelně o betonárnu, ale také banku, radnici, dům starosty nebo redakci lokálních novin, které vinil z toho, že ho ve svých textech nespravedlivě očerňovaly. Zdemoloval ale také další budovy, kterých bylo celkem třináct. Škody, které způsobil, byly později vyčísleny na sedm milionů dolarů.
Během své spanilé jízdy navíc také střílel, a to například do elektrické stanice nebo zásobáren plynu. Bylo jen obrovské štěstí, že nedošlo k výbuchu, protože následky by za takových okolností byly ještě mnohem horší.
Velmi brzy se ke Killdozeru přiblížili ozbrojení policisté a policejní vozy. Ukázalo se ale, že obrněný stroj je vůči jejich palbě zcela imunní. Jeden z mužů zákona dokonce na buldozer vylezl, aby mohl najít slabší místo, kterým by mohl střílet dovnitř. Žádné ale nenašel a nakonec se musel spasit útěkem před padajícími troskami jedné z budov.
Guvernér mobilizoval národní gardu
Přivolána byla také jednotka SWAT, použity byly útočné granáty, ovšem bez většího úspěchu. Guvernér Colorada Bill Owens dokonce mobilizoval národní gardu, zvažoval i nasazení vojenské helikoptéry se speciálními střelami nebo použití protitankové zbraně. Nakonec se ale armáda do konfliktu zapojit nemusela.
Poté, co se Killdozer zasekl ve sklepení jednoho z rozbořených domů, pochopil Marvin Heemeyer, že ho od dopadení dělí jen okamžiky. Když zjistil, že z motoru začalo téct a dál jednoduše nepojede, bylo rozhodnuto. Policisté pak uslyšeli zevnitř stroje jeden jediný výstřel.
Během incidentu nikdo nebyl zraněn, na základě analýzy nahrávky a poznámek, které po sobě Heemeyer zanechal, se ale ukázalo, že škody měly být původně větší. Seznam budov určených k demolici byl velmi dlouhý a kromě toho byl Killdozer vybaven zařízením určeným k vrhání propanbutanové bomby, která by dovedla srovnat se zemí prostor o rozloze 800 metrů čtverečních.
Killdozer se nakonec zasekl ve sklepení zbořené budovy.
Věřil, že ho povolal Bůh
Svůj útok považoval Marvin za zcela legitimní a dokonce se domníval, že se jedná o součást jakéhosi Božího plánu. Úryvek z jeho poslední nahrávky ostatně hovoří za vše.
„Byl jsem předurčen, sám Bůh mě vybral ke splnění tohoto úkolu. Nemám děti, nejsem ženatý, a to právě proto, abych mohl ve jménu Boha bez výčitek zaútočit. Je to má povinnost a budu po zásluze odměněn. Vždy jsem byl rozumný a ochotný muž. Ale zjistil jsem, že i lidé jako já, musí občas dělat šílené věci. Všechno to dělám kvůli vám, můžete si za to sami. Obětuji svůj život, který jste mi zkazili, svou mizernou budoucnost, kterou jste mi připravili. Pak vám dojde, že to, co jste mi udělali, bylo špatné!“
