Článek
Díky vytrvalému úsilí T. G. Masaryka, Edvarda Beneše a mnoha dalších vzniklo po První světové válce samostatné Československo. Právě díky nim máme dnes svůj vlastní stát s unikátním úředním jazykem. Není proto vůbec divu, že se 28. říjen dodnes slaví jako státní svátek.
Státním svátkem se tento den stal oficiálně hned při příležitosti prvního výročí vzniku Československa. Platil pracovní klid, kladly se věnce na pomníky válečných hrdinů a pořádaly se přehlídky armády.
Ve dvacátých a třicátých letech dostal svátek výrazně více seriózní charakter. Začala platit řada pravidel například v souvislosti s vyvěšováním vlajek a dokonce vyšla příručka s instrukcemi, jak 28. říjen slavit správně.
Za socialismu 28. říjen nefrčel
Po Mnichovské dohodě vše dostalo mnohem temnější ráz. Politická situace byla neuspokojivá, a tak se nikomu z pochopitelných důvodů slavit příliš nechtělo. Jakmile vznikl Protektorát, byl navíc zmíněný státní svátek vyřazen ze seznamu významných dní. Oslavy byly zakázané, a tak je lidé pořádali na zapřenou a pouze komorní.
Po válce se vše nakrátko vrátilo do starých kolejí, příliš dlouho to ale nevydrželo. Po převratu v roce 1948 totiž začalo být na období první republiky pohlíženo především jako na historickou etapu, kdy panovaly značné třídní rozdíly a dělníci byli vykořisťováni. To se pochopitelně soudruhům nezamlouvalo, a tak se oficiální oslavy nekonaly. O tři roky později pak byl svátek znovu zrušen.
Bylo ale jasné, že bude existovat poměrně nemalá množina Čechoslováků, kterým se to nebude zamlouvat. Proto zůstal 28. říjen dnem pracovního volna, ovšem pod zcela jinou legendou. Den vzniku samostatného Československa byl totiž v socialistickém prostředí chápán jako den, kdy se rozpadla monarchie a lid tudíž získal majetek feudálů. Byl proto zákonem vyhlášen jako „Den znárodnění“.
„V říjnu 1945 převzal lid znárodněním do svých rukou nejdůležitější část národního hospodářství. Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stal skutkem vůle lidu a jeho tužby, prosazované v bojích trvajících po celá desetiletí,“ stálo v oficiálním ustanovení Dne znárodnění.
Pietní akty mohly znamenat potíže s úřady
To ale stále ještě nebylo dost, a tak brzy přišlo další vysvětlení, proč bychom onen den vůbec měli slavit. „Posléze se tomu zakladatelskému dni dával i jiný význam, který se odvozoval z toho, že Československo vzniklo na základě Velké říjnové socialistické revoluce,“ uvedla historička Dagmar Hájková v rozhovoru pro web iDnes.cz.
Příliš velké nadšení to ale nevyvolalo. Mnoho lidí i nadále slavilo tak, jak byli dříve zvyklí, přestože ve veřejném prostoru se o Masarykovi nebo legionářích mlčelo. Po událostech Pražského jara se tehdejší politické představenstvo obávalo, že by právě toto datum mohlo být využito k protestům. Žádné oslavy se proto nepořádaly a v roce 1975 se dokonce z 28. října stal sice stále významný, ale již pracovní den. Takto to zůstalo až do roku 1988.
Pokud se někdo přece jen odvážil například donést svíčku na místa, kde původně stávaly sochy Masaryka - komunisty důsledně odstraněné, riskoval, že ho čeká pořádné popotahování a potíže. Mnohé spontánní pietní akty také rozháněla Veřejná bezpečnost.
Zdroje:
