Článek
Dominik Duka se narodil jako Jaroslav, a to v Hradci Králové roku 1943. Jeho tatínek František Duka v tu dobu sloužil v protektorátním vládním vojsku, se kterým byl také nasazen v Itálii. Nakonec se ale rozhodl dezertovat a připojit se k Československé zahraniční armádě. Působil pak jako zbrojíř perutě RAF.
Když válka skončila, vrátil se domů. S rodinou ale příliš mnoho času netrávil, protože jeho profese vojáka vyžadovala, aby trávil mnoho času mimo domov. Alespoň jednou měsíčně se ale v Hradci Králové přece jen ukázal. To se ale později změnilo.
„V roce 1949 komunisti zbavili mého tatínka všech důstojnických hodností, degradovali ho na vojína a uvěznili na dva roky,“ prozradil Dominik Duka o mnoho let později v jedné ze svých autobiografických knih.
Dominik Duka měl k armádě kladný vztah po celý život.
Své rodiče jako chlapec obdivoval
Malý Jaroslav tehdy svého otce vnímal jako naprostého hrdinu, a tak není divu, že chtěl po jeho vzoru vstoupit do armády. Pomýšlel přitom na dráhu vojenského pilota. Obdivoval také to, s jakou statečností se jeho otec pral se všemi těžkostmi, které mu život přichystal.
„Nepamatuji, že by si rodiče někdy stěžovali na těžký osud. Tatínek nikdy nezahořkl, nikdy nenadával, snad jen na ministra obrany Ludvíka Svobodu, když toleroval zatýkání vojáků, kteří bojovali na Západě. Statečnost tatínka mi dnes velmi pomáhá a snad ještě více trpělivost maminky,“ uvedl Duka.
Právě matka budoucího arcibiskupa přitom sama neměla právě jednoduchý život a vytrpěla si mnohem víc, než jen odloučení od manžela během války a jeho následné uvěznění na Mírově. „Byla děvče z šumavských hor. Prošla nesnadným životem, ztratila svou maminku, když jí bylo devět měsíců po narození,“ přiblížil její těžkosti Dominik Duka.
Chtěl být voják, nakonec šel do semináře
Mladík byl velmi studijně zaměřený, rád četl, zajímal se o filosofii a řadu dalších věcí. Jeho učitelé se proto domnívali, že z něj jednou něco bude, ať už bude dělat vojenskou kariéru, nebo něco jiného. Pravděpodobně ale nikdo nečekal, že se nakonec rozhodne pro kněžství.
Ve čtrnácti letech ho k tak prudkému myšlenkovému obratu přivedlo hned několik okolností. Inspiroval ho kněz ve farnosti z okolí, který ve svém volném čase nezištně pomáhal chudým rodinám. Hluboce na něj zapůsobil také moment, kdy viděl vojáky nakládat jeptišky do nákladního auta, aby byly odvezeny k internaci.
Když se proto dospívající Jaroslav odhodlal, aby svůj záměr sdělil svým rodičům, vyvolalo to v rodině pozdvižení. Otec na něj dlouhou dobu mlčky nechápavě zíral a usilovně přemýšlel. Nakonec odpověděl, že jeho přání bere na vědomí a nebude mu do toho mluvit.
Maminka jeho rozhodnutí oplakala
Zato maminka nesla rozhodnutí svého syna o poznání hůř. Dokonce ho oplakala a byla znatelně v rozpacích. Ještě předtím, než se Dominik Duka narodil, totiž měla dítě, které bohužel zemřelo. Lékaři jí tehdy řekli, že už nikdy nebude moci otěhotnět. „Hodně se tenkrát modlila a pak jsem se najednou narodil já. Dokonce mi pak řekla, že tak doslova své modlitby zase nemyslela, když mě teď musí dát Panence Marii,“ vysvětlil její reakci Dominik Duka.
Přestože se Františkovi a Anežce Dukovým po synovi narodila ještě dcera Eva, dá se nejspíš pochopit, že tak zásadní rozhodnutí potomka může být pro rodiče velice těžké. Nakonec ho ale podpořili, za což jim byl syn, který později přijal řeholní jméno Dominik, velmi vděčný.
Dne 3. října roku 2025 Dominik Duka definitivně ukončil svou pozemskou pouť. Zemřel v nemocnici po vážné nemoci. Za sebou zanechal rozporuplné pocity. Ačkoliv si ho řada věřících i nevěřících Čechů nesmírně vážila, měl za svého života také velké množství kritiků.
Části veřejnosti se totiž nelíbilo to, že udržoval blízké, možná dokonce přátelské vztahy s některými politiky. Blízko měl třeba k bývalému prezidentovi Miloši Zemanovi. Zvlášť mladší křesťané jej zase považovali za až příliš konzervativního. Vyčítali mu, že svými postoji a některými výroky společnost spíše rozděluje než naopak.
Zdroje:
