Článek
Potloukat se tam, kde nemáte, se nemusí vyplatit. To pocítila čtveřice britských teenagerů, když se v dubnu roku 1943 vydali pytlačit do lesa. Plánovali mimo jiné vybrat několik ptačích hnízd, ke kterým se museli vyšplhat do korun stromů.
V jednu chvíli si všimli starého jilmu, který se jim pro takové účely zdál přímo ideální. Když se vyškrábali až nahoru, zjistili, že kmen je uvnitř dutý. To vzbudilo zvědavost chlapců, a tak nahlédli do temné díry. To, co spatřili, je ale naprosto šokovalo. Ze tmy se na ně totiž šklebila lidská lebka, která měla ještě několik zubů a dokonce i vlasy.
Krve by se v nich nedořezal, a tak se toho dne vrátili z venku domů dřív, než obvykle. Protože ale na dotyčném pozemku byli na zapřenou, o svém nálezu nechtěli nikomu říct. Nejstaršímu z nich to ale nakonec nedalo a svěřil se rodičům. Ti na nic nečekali a kontaktovali policii.
Lebka Belly měla dokonce i vlasy.
Zjistit totožnost neznámé bylo prakticky nemožné
Vyšetřovatelé kmen stromu důkladně prohlédli. Uvnitř našli téměř kompletní kostru, botu, zlatý snubní prsten a několik útržků oděvu. Lebka se mohla stát klíčem k určení totožnosti kostry, protože na ní byly ještě chomáčky vlasů a zachovalé zuby. Nedaleko stromu se poté našly pozůstatky lidské ruky.
Kosterní nález byl odeslán do Birminghamu na forenzní analýzu. Patolog určil, že ostatky patří ženě, která musela být v době nálezu po smrti minimálně rok a půl. Jako přibližné datum úmrtí tak byl stanoven říjen roku 1941. Kromě toho lékař v ústech našel zbytky látky, což nasvědčovalo tomu, že neznámá žena byla udušena. Uložena do dutiny stromu musela být ihned po smrti, protože jakmile by nastala posmrtná ztuhlost, vzhledem k rozměrům kmene by už nebylo možné tělo vtěsnat dovnitř.
Vzhledem k tomu, že právě zuřila Druhá světová válka, bylo evidováno poměrně hodně pohřešovaných lidí. V záznamech ale panoval chaos a tělo nebylo v dobrém stavu, určit totožnost ženy tak bylo velmi obtížné. Přesto se však vyšetřovatelé probírali databází nezvěstných a rovněž kontaktovali zubaře z okolí, protože doufali, že by některý z nich mohl poznat chrup své pacientky.
Vyšetřování bylo ukončeno desítky let poté
Protože nebylo žádné vodítko k identitě, začali detektivové neznámé říkat Bella. Zhruba rok po nálezu se po okolí začínaly objevovat tajemné nápisy ve znění „Who put Bella in the Wych Elm?“, což by se dalo volně přeložit jako „Kdo strčil Bellu do jilmu?“. Pravděpodobně se ale jednalo spíše o výsledek lidové fantazie, protože tajuplný případ pochopitelně budil pozornost.
Vyšetřování ale nikam nevedlo, a tak bylo v roce 2014 formálně uzavřeno. To ale neznamená, že by záhada již nikoho nezajímala. Mnoho milovníků tajemství se snaží dodnes určit, o koho by se mohlo jednat.
Televizní stanice BBC také začala pracovat na tom, aby byly dávno zapomenuté ostatky, které se nejspíš nachází kdesi v muzejním archivu, nalezeny a podrobeny DNA analýze, kterou policie v době nálezu těla neměla k dispozici.
Byla Bella nacistická špionka?
O tom, kým mohla Bella být, existuje hned několik teorií. První z nich pracuje s verzí, že šlo o prostitutku z Birminghamu, jejíž zmizení bylo nahlášeno necelé tři roky před tím, než chlapci našli kostlivce uvnitř stromu. Tato možnost zní uvěřitelně, hned ta následující je ale jako vystřižená z akčního filmu.
V roce 1941 byl v londýnském Toweru popraven německý špion Josef Jakobs. Ten před smrtí mluvil o ženě jménem Clara Bauerle, která byla původní profesí kabaretní umělkyně, posléze ale měla být vycvičena jako nacistická špionka. Jakobs se domníval, že po jeho popravě by právě ona mohla převzít část jeho agendy. Část policistů se poté domnívala, že neznámá žena by mohla být právě Clara. Teprve po válce se objevila informace, že údajná špionka zahynula roku 1942 v Berlíně. Pochopitelně mohlo jít o falešný záznam, každopádně není oficiálně potvrzeno, že by Clara Bauerle byla někdy nasazena v Británii.
Jiná teorie naopak hovoří o tom, že šlo o ženu dánské národnosti, která byla německým agentem zavražděna poté, co se k němu dostala nebezpečně blízko a věděla příliš mnoho. Jaká je ale skutečnost, se pravděpodobně nikdy nedozvíme.
Zdroje:
