Článek
V roce 2014 se na televizní obrazovky dostala pohádka režiséra Jana svěráka Tři bratři, která si získala velkou popularitu. Není proto vůbec divu, že se již dočkala několika repríz.
Jedním ze zlatých hřebů tohoto úspěšného snímku se stal herec Jiří Lábus, který byl obsazen do role strašidelné ježibaby z močálu. Aby se do ní mohl opravdu dokonale vtělit, pochopitelně se to neobešlo bez dlouhých hodin v maskérně. Právě ve složitém a dokonale propracovaném kostýmu byla ale obrovská potíž.
Před každým natáčením si totiž Lábus musel nechat nasadit nevábně vypadající a především obrovské drápy. Jakmile bylo vše hotovo, znamenalo to ale, že rukama nemohl prakticky nic dělat, protože mu pařáty jednoduše překážely. Bez pomoci druhých by tak byl známý umělec úplně nahraný.
Jiří Lábus v pohádce Tři bratři
Nemohl se sám najíst
O této nezáviděníhodné zkušenosti se podrobněji rozpovídal v talk show Pojďte s námi na pivo, která se pod taktovkou Denisy Kimlové a Jany Rychterové konala v pražském Ungelt Clubu.
„Bába z mokřin měla takové dlouhé nehty, to denně lepili, ale to nemůžete vůbec nic. To se nemůžete ani najíst, takže mě normálně museli krmit,“ popsal Jiří Lábus strastiplné natáčení, během kterého tak jen díky dobrotivosti kolegů nemusel zůstat o hladu.
To ale stále ještě nebylo zdaleka to nejhorší. Nejen, že kultura stolování se v případě báby z mokřin nekonala, veškerá hrdost musela jít stranou také ve chvíli, kdy si herec potřeboval docela obyčejně odskočit.
Pomáhali mu i na záchod
„Horší je, že nemůžete ani čůrat. No, a jak to asi dopadlo? Prostě holky mi chodily pomáhat močit. Ta jedna pak už řekla: ,Věro, jdi ty, já už byla potřetí!´,“ šokoval představitel ježibaby.
Svým způsobem by to ale Jiří Lábus mohl brát jako přípravu na stáří. Není totiž nic neobvyklého, že senioři potřebují pomoc dokonce i se zcela běžnými úkony každodenní potřeby. Přestože je mu ale již šestasedmdesát let, závažnější neduhy se mu podle jeho slov naštěstí stále vyhýbají.
„Mám nějaké choroby přiměřené věku, trochu vyšší cukr, vysoký tlak, beru tedy nějaké léky, ale jinak mi nic není, nic mě nebolí,“ pochlubil se Lábus s tím, že ve svých letech stále ještě hraje ve čtyřech divadlech.
Brzy dojde na bažanta
Stejně jako většina osob jeho věku se ale návštěvám lékaře úplně nevyhne, už proto, že potřebuje recepty na pravidelně užívanou medikaci. „Určité léky beru pravidelně. To je vlastně moje snídaně. Mám to roztříděné do pořadačů, jednou za deset dní to tam nafrkám a je to. U mě to vypadá jak v „eldéence“. Zatím tam nemám bažanta, ale ten přibude,“ prozradil se smíchem.
I přes tento optimistický přístup ale představa podzimu života Jiřího Lábuse trochu děsí. Nejvíce se obává právě toho, že se o sebe nedokáže postarat. „Vždycky jsem se děsil toho, abych jednou někomu nezůstal na obtíž. To je pro mě úplně děsivá představa. Šetřil jsem si, abych si jednou mohl dovolit nějaký ústav s nadstandardní péčí, kde se o mě, až nebudu moci, dobře postarají. Z mých blízkých a kamarádů nechci nikoho otravovat,“ svěřil se nedávno v jednom z rozhovorů.
Vzhledem k věku už je Jiří Lábus nějakou dobu starobní důchodce. Na výši své penze si sice nestěžuje, nepopírá ale, že to ve skutečnosti není žádná sláva. „Musím vám říct, že co jsem odevzdal na daních, tak v tom to samozřejmě dostatečné není. I když mám důchod nadprůměrný oproti některým důchodcům, kteří sotva vyjdou. Ale stejně na to, co jsem všechno odevzdal na daních, tak to rozhodně není dostatečné,“ uvedl.
Zdroje:
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/238663/labus-promluvil-o-ldn-zatim-tam-nemam-bazanta.html
