Článek
Když se španělská princezna Jana I. Kastilská narodila, nejspíš nikdo netušil, že v budoucnu si ji všichni pamatovat jako královnu, která se v průběhu života dočista zbláznila. Dodnes přitom ani s jistotou nevíme, jestli je to vůbec pravda, nebo jde pouze o pomluvy, které o ní po smrti rozšířili její blízcí.
Narodila se v roce 1479 v Toledu jako v pořadí třetí potomek Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského. Už od jejího raného dětství přitom nikdo nepochyboval o tom, že jednou bude velmi žádanou nevěstou. Jana byla totiž velmi pohledná a na Španělku byla neobvyklého vzhledu. Měla světle hnědé vlasy, světlou pleť a modré oči, což je v tamějších krajích skutečně vzácné. Podobně mimochodem vypadala také její sestra Kateřina, která se později stala manželkou nechvalně proslulého anglického krále Jindřicha VIII.
Mladičká infantka měla velmi silné pochybnosti o náboženských otázkách.
Talentovaná studentka propadla náboženské skepsi
Když dospívala, její duševní zdraví by si nikdo nedovolil zpochybnit. Ví se o ní, že byla velice bystrá, byla talentovanou studentkou a učení jí nedělalo nejmenší potíže. Zajímala se o umění, hudbu, politickou situaci v Evropě nebo filozofii. To bylo pro princeznu možná spíše na překážku. Rozhodně se od ní totiž nečekalo, že bude mít na věci vlastní názor a bude umět kriticky přemýšlet.
V šestnácti letech navíc šokovala své blízké notnou dávkou náboženské skepse. Dokonce zanedbávala církevní obřady a modlitbu, což se vůbec nelíbilo její matce, a tak mladá infantka za svůj postoj často obdržela nějaký trest.
V roce 1945 jí rodiče domluvili sňatek s o rok starším rakouským arcivévodou Filipem Sličným, který se jí na první pohled velmi zamlouval, a tak se do něj bláznivě zamilovala s intenzitou, kterou prožívají snad jen dospívající lidé.
To všechny velmi překvapilo, dívčini královští rodiče se totiž pro tohoto ženicha rozhodli z čistě pragmatických důvodů. Rozhodně tak neočekávali obrovský nápor vášně, která byla, jak se brzy ukázalo, oboustranná.
Líbánky se brzy změnily v osamění
Následující rok po svatbě by se dal popsat jako jedny velké, dlouhotrvající líbánky. Bohužel po uplynutí této doby se v jejich vztahu cosi změnilo. Filip byl stále více zaneprázdněn politikou a dalšími povinnostmi, a tak mnoho času trávil mimo domov. Kromě toho ho potkalo to, co mnoho dalších mladých mužů před ním i po něm. Jeho krásná manželka ho omrzela, a tak stále častěji podléhal svodům dalších žen.
Jana v době jeho cest zůstávala doma ve flanderském Mechelenu, který si novomanželé zvolili jako svou rezidenci. Byly to pro ni velmi těžké časy. Milovaný manžel se nacházel kdekoliv jinde než v jejich domácnosti, byla daleko od rodiny, a kromě toho byla těhotná. Brzy tak porodila svou první dceru Eleonoru.
Další události byly nejspíš nenápadným spouštěčem všech otřesných událostí, ke kterým mělo v budoucnu dojít. Vzhledem k tomu, že Jana měla dva starší sourozence, nepočítalo se s ní jako s možnou dědičkou španělského trůnu. Poté, co její bratr Jan zemřel na tuberkulózu a sestra Izabela na následky porodu, se to ale velmi rychle změnilo.
V době těhotenství propadala melancholii
Vidina královské koruny navíc přiměla Filipa k tomu, aby o svou manželku znovu začal jevit zájem. Nebohá Jana ale nejspíš vůbec netušila, že jeho úmysly jsou spíše zištné. Pár se nakonec vydal do Španělska, aby mohli být oficiálně uznáni jako dědici trůnu. Své tři děti, které tenkrát již byly na světě, ale nechali doma.
Filip byl velmi zklamaný, když zjistil, že Španělé jsou ochotni uznat ho pouze jako prince-manžela, zatímco veškerá moc měla padnout do rukou jeho ženy. Proto velmi brzy odcestoval zpět do Flander, kam ho ovšem Jana nenásledovala. Byla počtvrté těhotná a na naléhání své matky, která se o ni strachovala, se rozhodla zůstat ve Španělsku.
Právě do této doby se také datují první zmínky o jejím údajném šílenství. Měla propadat do melancholie, dlouhé hodiny trávit zavřená o samotě ve svých komnatách, některé zdroje mluví dokonce o psychóze. Vědci nedovedou posoudit, co je na tom pravdy, nicméně po své babičce by teoreticky mohla zdědit schizofrenii.
Matka jí svým rozhodnutím podepsala ortel
Krátce po porodu v každém případě usoudila, že bez manžela Filipa již nevydrží ani minutu, a tak se rozhodla nechat novorozeného syna v péči svých rodičů a odcestovat za ním.
Téhož roku také zemřela její matka, královna Isabela Kastilská, která se před smrtí rozhodla ustanovit svou dědičkou právě Isabelu, a nikoliv svého manžela Ferdinanda, který byl tímto krokem nesmírně popuzen. Rozpoutalo se tak naprosté peklo mocenských bojů, kdy se Janin otec snažil získat šlechtu na svou stranu a dokonce prohlašoval, že je nová královna duševně nemocná a nemůže tak vládnout.
Nebylo mu to ale nic platné, protože šlechta jí stejně slíbila poslušnost. Filip Sličný se ale z nově nabytého postavení příliš dlouho netěšil, protože krátce poté náhle zemřel. Řada jeho současníků věřila, že byl otráven na příkaz Ferdinanda, v současnosti se ale vědci kloní k tomu, že zkrátka podlehl tyfové horečce.
Jana se sice plánovala ujmout svých vladařských povinností, ale nejprve hodlala dopravit tělo svého milovaného muže do Granady, kde jej chtěla pohřbít. To jí trvalo dlouhých osm měsíců, po které cestovala s rakví přes celou zemi, téměř se od ní nevzdalovala a toto její počínání budilo značné rozpaky.
Cesta s rakví zesnulého manžela trvala Janě dlouhých osm měsíců.
Otec ji nechal zbavit svéprávnosti
Ferdinand mezitím vyčkával na svou chvíli a pravděpodobně pomáhal živit zkazky o duševní nepříčetnosti své dcery. Následně ji neznámým způsobem přesvědčil k uzavření paktu, který z něj udělal faktického vládce, zatímco Jana byla královnou pouze na papíře.
Od moci postupně odstavil také všechny její spojence a jeho intrikaření vyvrcholilo tím, že Janu nechal pro údajnou duševní chorobu internovat v klášteře v Tordesillas, kde nebohá panovnice strávila následujících šestačtyřicet let.
Dnes historici věří, že zde byla Jana, která získala jméno Johana Šílená, psychicky i fyzicky týrána, ovšem veškeré záznamy o jejím věznění nechal Ferdinand po její smrti důsledně zničit.
Ačkoliv je tak možné, že Jana skutečně mohla trpět například depresí nebo jinými psychickými obtížemi, s největší pravděpodobností nebyly tak závažné, aby musela být skutečně zbavena svéprávnosti. Daleko realističtěji se tak jeví možnost, že se zkrátka stala obětí tvrdých bojů o moc.
Zdroje:
