Článek
Poblíž norského města Bergen se nachází údolí Isdalen. Místní mu říkají také „údolí smrti“, a to z dobrého důvodu. Kromě toho, že zde kvůli náročnému terénu přišla o život řada turistů, se sem ve středověku často vydávali lidé, kteří chtěli skoncovat se životem.
Dne 29. listopadu roku 1970 se na místo vypravil na výlet otec se dvěma dospívajícími dcerami. Rodina netušila, že se nedobrovolně stanou součástí děsivého příběhu, který straší norské kriminalisty dodnes.
V jeden okamžik si na stezce všimli silného zápachu spáleného masa. Když se rozhlédli, aby zjistili, co je jeho zdrojem, uvědomili si, že odér pochází ze zcela zuhelnatělého lidského těla, které leželo zaklíněné mezi velkými kameny. Na nic nečekali, otočili se na patě a utíkali zpět do města pro pomoc.
V Isdalském údolí ve středověku lidé často ukončovali život skokem ze skály.
Žena nemohla být identifikována
Přivolaná policie na místě zjistila, že tělo patří neznámé ženě. Přední část ostatků byla k nepoznání spálená, ovšem záda byla prakticky neporušená. Bohužel se v místě nálezu nenacházelo nic, pomocí čeho by bylo možné zemřelou identifikovat - našly se sice zbytky oblečení, ovšem veškeré štítky byly pečlivě odřezány. Nezbývalo tak, než doufat, že bližší informace prozradí soudní pitva.
Patolog zjistil několik velmi zajímavých informací. V době, kdy žena začala hořet, mohla být ještě naživu. Pravděpodobně však nebyla při vědomí, protože v jejím žaludku bylo nalezeno přibližně padesát prášků na spaní. Nebylo ale stále zřejmé, zda se stala obětí zločinu, nebo se rozhodla spáchat sebevraždu obzvlášť brutálním způsobem.
V každém případě ale na místo musela dojít sama - nebylo totiž pravděpodobné, že by její tělo někdo do poměrně nepřístupného terénu nepozorovaně vynesl nebo že by tam byla dovlečena násilím.
Tehdejší metody neumožňovaly ve vyšetřování postupovat
Tím ovšem možnosti policie byly prakticky vyčerpány. Analýza DNA ještě nebyla dostupná. Podařilo se sice sejmout otisky prstů, neshodovaly se ale s žádným vzorkem v mezinárodní databázi. Naděje detektivové vkládali do zubařských záznamů, žena totiž měla zhotovený můstek a několik zlatých zubů, doufali proto, že by některý z lékařů mohl poznat svou pacientku. To se ale nestalo a navíc se ukázalo, že způsob provedení zubních náhrad odpovídal spíše metodám, které se používaly na Balkáně nebo v jižní Evropě. To přivedlo vyšetřovatele na myšlenku, že šlo zřejmě o cizinku.
O několik dní později se policii ozvali zaměstnanci nádraží v Bergenu. V úschovně zavazadel se totiž nacházely dva kufry, které si před časem odložila jistá žena, která si je ale nikdy nevyzvedla. Netrvalo příliš dlouho, než se prokázalo, že otisky prstů na kufrech se shodují s otisky zemřelé ženy. Ve skutečnosti to ale přineslo více otázek, než odpovědí.
V zavazadlech bylo oblečení, které mělo rovněž odstřižené všechny cedulky. Dále se našlo několik paruk, falešné brýle a líčidla - jako by dáma plánovala výrazně měnit svůj vzhled. Kromě toho si zabalila také lékárničku a peníze v různých evropských měnách. Největší záhadou byl ale deník, který se v jednom z kufrů ukrýval. Byl sice hustě popsaný, bohužel ale šifrovaně.
Podařilo se sestavit alespoň přibližný identikit neznámé ženy.
Jméno neznámé přineslo více otázek, než odpovědí
Po nějaké době se ale podařilo šifru prolomit a ukázalo se, že se jedná o zápisky z nejrůznějších cest. Některé proběhly v rámci Norska, jiné vedly třeba do Francie, Belgie a dalších států. Poslední záznam z 19. listopadu se pak týkal hotelu v Bergenu.
Mezitím se na základě analýzy lebky a popisu, který udali zaměstnanci nádraží, podařilo sestavit alespoň přibližnou podobiznu ženy. Po návštěvě zmíněného hotelu pak dáma, pohledná tmavovláska, dostala také jméno - Elisabeth Leenhouwfrová, občanka Belgie, s číslem pasu LG 254 138.
Jaké však bylo překvapení, když se ukázalo, že žádný cestovní pas s tímto číslem neexistuje a smyšlené je také jméno. Následovaly výslechy zaměstnanců všech hotelů ve městech, které neznámá ve svých zápiscích zmínila. Personál si ženu, která byla neobyčejně elegantní, dobře pamatovali. Potíž ovšem byla v tom, že v každém z hotelů se ubytovala pod zcela jinou, pokaždé smyšlenou identitou. V uplynulém roce jich dokonce použila minimálně osm.
Identita krásné brunetky zůstane navždy tajemstvím
Vyšetřování nikam nevedlo, a tak byla isdalská žena nakonec v tichosti pohřbena. Funusu se účastnili pouze policisté, kteří se na vyšetřování podíleli. Dáma byla pro všechny případy pohřbena v zinkové rakvi - to proto, aby ji bylo možné exhumovat, kdyby se přece jen přihlásil někdo, kdo by ji postrádal. Do dnešního dne se to ale nestalo, a tak nikdo netuší, kým tajemná brunetka vlastně byla.
Pochopitelně se objevilo mnoho teorií, které se pokoušely tuto záhadu objasnit. Jako nejpravděpodobnější se pak zdají dvě z nich. Podle první byla žena duševně nemocná a o život se v záchvatu psychózy připravila sama. Druhá možnost naznačuje, že se mohlo jednat o špionku, které se kdosi rozhodl zbavit. Pravdu se ale nejspíš nikdy nedozvíme.
Zdroje:
