Článek
Nedaleko města Úštěku se nachází městys Levín, nad kterým se na kopci nachází zřícenina starého hradu. Nyní na místě stojí zvonice, která však byla postavena teprve v době, kdy již z hradu samotného zbyly jen rozvaliny.
Z doby existence hradu neexistují žádné dochované záznamy a první je datován do roku 1352. Je ale možné, že v tu dobu již nestál. Archeologové ale odhalili, že předpokládaný vznik lze datovat přibližně do poloviny třináctého století.
Hrad Levín dnes již nestojí. Pověst ale žije dál.
Hrnčířova žena pila sousedkám krev
Zhruba ze 14. století pak pochází pověst, která se k tomuto místu váže a vypráví se dodnes. V blízkosti hradu se kdysi měla nacházet vesnice, ve které žil jistý hrnčířský mistr Ducháček. Ten měl krásnou manželku Dorotu, které ale nikdo neřekl jinak, než Brodka.
Protože v místním kraji se řemeslu v tuto dobu velmi dařilo, byl na tom mistr Ducháček velmi dobře a na peníze si rozhodně stěžovat nemohl. Lidé jim záviděli a obzvlášť se to týkalo dalších žen, které nemohly překousnout, že má Brodka pokaždé krásné šaty a pěkně vybavenou domácnost.
Nějakou dobu šlo pouze o běžné klepy, po čase se ale situace naprosto utrhla ze řetězu. Některé místní drbny totiž začaly šířit zprávy o tom, že jim uřkla manžela, vaří lektvary, aby zůstala věčně krásná a podobně.
Drbny se obrátily na duchovního
Benediktinský mnich Václav Neplach ve své kronice zmiňuje, že když už Brodku sousedky nemohly vystát, rozhodly se, že si půjdou stěžovat místnímu knězi. Psal se tehdy rok 1344 a kroniky dále zmiňují, že zmíněný duchovní neměl dobré vztahy s mistrem Ducháčkem, protože se mu zdál příliš vzpurný.
Kněz byl proto náramně spokojený, že se objevilo obvinění hrnčířovy ženy z čarodějnictví, protože doufal, že se mu tak za všechna domnělá příkoří konečně bude moci pomstít. A že to bude pořádná pomsta, bylo nad slunce jasnější. V tuto dobu totiž podobné obvinění zpravidla znamenalo rozsudek smrti.
Jak vypráví kronikář Neplach, musela se Brodka podrobit trojí zkoušce, kterou podle tradice mohl přežít pouze ten, kdo je opravdu nevinný. Jednalo se ale v podstatě o brutální mučení, takže šance, že by kdokoli týrání vydržel, byla minimální. Lití žhavého olova do krku, topení ve vodě a pálení rozžhaveným uhlím dle očekávání Brodku připravilo o život.
Zahrabali ji bez obřadu jako psa
Protože zemřela, byla pokládána za čarodějnici. Z toho plynulo jediné, neměla nárok na pohřeb a byla bez obřadu zahrabána na rozcestí za hradem. Oproti očekávání vesničanů tím ale teprve začaly opravdové potíže.
Na zmíněném rozcestí se totiž začala zjevovat strašidelná postava ženy v bílém, která děsila pocestné, rdousila je a vysávala z nich krev. Říká se také, že tancovala nad jejich mrtvými těly. Místní si ihned uvědomili, že Brodka pravděpodobně nechce jen tak ležet ve studené hlíně a hodlá se pomstít.
Rozhodli se proto, že domnělou upírku exhumují a v duchu středověkých zvyklostí jí probodnou srdce kůlem. Doufali, že až ji k věčnému spánku uloží tentokrát, svého řádění zanechá. To se ale k jejich nesmírnému zděšení nestalo. Nezbylo proto nic jiného, než tělo znovu vykopat a tentokrát jej rovnou spálit.
Od té doby byl na rozcestí klid. Jen čas od času se prý v jeho středu jakoby od nikud objeví vzdušný vír. Ten ale nikomu neubližuje, pouze tiše připomíná dávnou křivdu. Místo ale dodnes má trochu hrůzostrašnou atmosféru. Přece jen člověk nikdy neví, kdy se upírka znovu rozhodne znovu udeřit.
Zdroje:
