Článek
Béla Kiss se narodil v obci Cinkota, která byla za Rakouska-Uherska nedaleko Budapešti. Dnes je ale již její součástí. Vyučil se klempířem, venkovský život se mu ale nezamlouval, a tak se v roce 1900 přestěhoval do nedaleké metropole. Usadil se v jedné z okrajových městských částí a do centra vyrážel především o víkendech za zábavou.
„Byl známým požitkářem, který miloval organizování večírků. Množství žen ho považovalo za nejžádanějšího svobodného chlapce v celé Cinkotě,“ napsala o něm novinářka Mara Bovsun pro New York Daily News. Během svých spanilých jízd se setkával s nejbohatšími obyvateli Budapešti a nejspíš právě tehdy se v něm probudila chamtivost, která později byla jedním z důvodů, proč se jeho život tak moc zvrhl.
Jako klempíř si ve velkém městě na nedostatek zakázek nemohl stěžovat, a tak finanční nouzí určitě netrpěl. Jak to ale bývá, s jídlem roste chuť a kdo přijde k penězům, často se s nimi nespokojí a chce stále víc. V případě Bély Kisse tomu tak jednoznačně bylo.
Dům Bély Kisse se stal dějištěm brutálních zločinů, které nebyly nikdy potrestány.
Manželka mu měla být nevěrná
Protože si chtěl finančně polepšit, rozhodl se, že se poohlédne po vhodné nevěstě s patřičným věnem. Ve svých třiatřiceti byl totiž stále svobodný. Následně se měl skuteně oženit, ačkoliv bližší informace o jeho manželce se nedochovaly. V každém případě se zdá, že se později pár odcizil, což nespokojená paní Kissová vyřešila nevěrou.
Má se za to, že právě povětrná choť se stala první obětí vražedného běsnění Bély Kisse, některé zdroje se o její existenci naopak nezmiňují. V každém případě se sousedé následně dozvěděli, že manželka Bélu opustila a na nic víc se neptali.
Mladý muž si byl dobře vědom toho, že je velice atraktivní a děvčata musí málem odhánět. Proto si dopisoval se stovkami z nich a některé se k němu dokonce i nastěhovaly, žádný vztah mu ale dlouho nevydržel.
Béla Kiss platil ve svém sousedství za velkého fešáka.
Vodil si domů milenky a najal si hospodyni
„Brzy si lidé všímali, jak Kiss pokukuje po sbírce milenek, některých mladších a některých v letech. Většina pocházela z Budapešti. Žádná nezůstala příliš dlouho,“ uvádí New York Daily News. Všichni se ale jednoduše domnívali, že Béla je jednoduše bohém, a tak se nad tím nijak nepozastavovali.
Protože u něj žádná partnerka dlouho nevydržela, rozhodl se nakonec, že si najme hospodyni. Bylo to kolem roku 1914. Paní Jakubec, jak se žena jmenovala, se o soukromí svého zaměstnavatele nezajímala. Zkrátka udělala, co bylo třeba a to bylo vše. Béla navíc velkou část dní trávil mimo domov a pokud už se doma zdržoval, většinou se zamykal ve své tajné místnosti, kam hospodyně neměla přístup a netušila, čím se za zavřenými dveřmi zabývá.
Jeho život přiliš nevybočoval ze svých kolejí, když se začaly objevovat předzvěsti První světové války. Tehdy začal Béla Kiss na svém pozemku shromažďovat sudy s benzínem. Sousedé ho nejprve podezřívali, že skladuje nelegální alkohol, ale strážníkovi, který si s ním o tom přišel promluvit, řekl, že se chce zkrátka zásobit palivem pro případ krize. Toto vysvětlení všem stačilo.
Tajemné sudy označil za zásoby paliva
Když musel narukovat, pověřil paní Jakubec, aby jeho domácnost i nadále udržovala a svěřil jí klíč od tajné místnosti. Nakázal jí ale, aby rozhodně nechodila dovnitř, v čemž mu žena vyhověla. Po čase se ale objevila zpráva, že Kiss na frontě padl a už se nevrátí.
Majitel domu, který si Béla pronajímal, se rozhodl, že je čas poohlédnout se po novém nájemníkovi. Proto začal nemovitost dávat do pořádku. Na zahradě si všiml sedmi velkých železných sudů, a tak se s nimi chtěl vypořádat. Když do prvního vyvrtal malou dírku, zaplavil ho příšerný mrtvolný zápach. Bylo mu jasné, že ať už je uvnitř cokoliv, rozhodně to není benzín. Nezbylo tak nic jiného, než přivolat policii.
V červenci 1916 se případu chopil budapešťský detektiv Karóly Nagy. Ten na místo dorazil spolu s kolegy a to, co odhalil, všechny šokovalo. Každý ze sudů totiž ukrýval tělo udušené mrtvé ženy naložené v alkoholu. Rány na jejich krcích naznačovaly, že z těl před naložením nechal vytéct všechnu krev.
Detektivové odhalili obrovský sňatkový podvod
Protože se o Bélovi vědělo, že se velice zajímal o okultismus, začaly se šířit fámy o tom, že byl upír a s krví prováděl všemožné rituály. Nikdy se ale nepodařilo prokázat, že by to mělo jakoukoliv souvislost.
Pátrání v domě následně odhalilo další a další sudy s těly. Celkově jich detektivové napočítali čtyřiadvacet. Zamčená místnost pak objasnila, kde se všechny oběti vzaly a proč musely zemřít. Ukázalo se, že Béla Kiss byl sňatkový podvodník.
V onom pokoji ukrýval korespondenci se stovkami žen, ze kterých mámil peníze pod příslibem sňatku. Našly se také knihy s tematikou škrcení a dalšího násilí. Bylo tak jasné, že zemřelé ženy byly právě obelhané vdavekchtivé dívky, kterých se Kiss zbavil poté, co mu již k ničemu nebyly.
Inkriminované sudy, ve kterých byla ukryta těla.
Béla Kiss nebyl nikdy dopaden
Policie po něm proto začala okamžitě pátrat, ale jako by se po něm slehla země. Některé zdroje tvrdily, že padl do zajetí a skončil v pracovním táboře, jiné, že je již po smrti. Ještě během války přišla zpráva, že je raněný a leží v srbském vojenském lazaretu. Když se jej ale kriminalisté rozhodli navštívit, zjistili, že je dotyčný muž po smrti a že to rozhodně není Béla. Pravděpodobně zkrátka zemřelému ukradl identitu a následně se vypařil.
Dopadnout se ho nikdy nepodařilo, přestože se o něm čas od času nějaká informace objevila. Říkalo se například, že byl v Rumunsku uvězněn za vloupání nebo zemřel na žlutou zimnici v Turecku.
Jiné zdroje tvrdí, že pod jménem Hoffman působil ve francouzské cizinecké legii. Poslední zmínka pochází z roku 1932, kdy měl být viděn, jak vystupuje z newyorského metra. Zda šlo skutečně o něj, ale už nikdy nikdo nezjistí.
Zdroje:
