Článek
V prosinci roku 1984 se sovětský vůdce Michail Gorbačov v doprovodu své manželky Raisy vydal na oficiální návštěvu do Velké Británie. Manželé byli pozváni do panského sídla Chequers, které slouží jako venkovská residence britských předsedů vlády.
Právě tam se také dvojice účastnila večeře s tehdejší předsedkyní vlády Margaret Thatcherovou, na kterou dorazila také řada dalších významných politiků. Mezi nimi byl také tehdejší ministr zemědělství Michael Jopling, se kterým se výřečná Raisa dala do řeči.
Raisa Gorbačovová se chlubila kuchařským uměním Rusů.
U oficiální večeře konverzovali o bramborách
Jejich konverzace se točila kolem brambor, které byly pro Sovětský svaz velmi významnou plodinou. Daly se pěstovat ve velkém, byly levné a představovaly tak pro chudší obyvatelstvo doslova zázračnou potravinu, která dovedla nasytit jejich početné rodiny.
Během konverzace se Raisa nechala slyšet, že v Rusku mají na tři stovky receptů, kterak brambory připravit. To se ovšem Joplingovi zdálo krajně nepravděpodobné, a tak své pochybnosti Raise sdělil.
Paní Gorbačovová mu ale místo toho, aby svůj předchozí výrok označila za nadsázku, sebevědomě sdělila, že mu mileráda zašle kuchařku, která dotyčné recepty obsajuje. S tím Michael Jopling souhlasil, ačkoliv se domníval, že jde spíše o zábavné společenské špičkování, než skutečný příslib.
Slíbená kuchařka skutečně na ministerstvo dorazila
Zcela se ale přepočítal. O sedm měsíců později mu totiž přímo na ministerstvo zemědělství slíbená kniha skutečně dorazila. Raisa Gorbačovová k ní navíc připojila triumfální vzkaz. „Připadalo mi, že máte určité pochybnosti a slíbila jsem vám knihu. Omlouvám se za nepřesnost: ve skutečnosti existuje 500 receptů na přípravu brambor, nikoli 300.“
Úředníci byli z neobvyklého dárku celí paf. Vůbec netušili, co si s kuchařkou mají počít, a tak se v oficiální zprávě, kterou podali ministrovi, vyjádřili následovně: „Je samozřejmě v ruštině. Pokud máte někoho, kdo umí rusky a má rád brambory, rádi ji zapůjčíme.“
Raisa Gorbačovová byla velmi extravagantní dáma. V Sovětském svazu budila rozruch už jen tím, že se jako jedna z mála manželek tamějších politických představitelů spolu s manželem ukazovala ve společnosti a účastnila se veřejného dění.
Velmi ji zajímala otázka ženské emancipace a později založila nadaci, která podporovala ženy v rozhodnutí vstoupit do politiky. Její sovětští kritici jí ale někdy vyčítali příliš západní životní styl. Vědělo se o ní, že si potrpí na okázalou módu, nosí parfém Channel No. 5 a má ráda také západní muziku. Její sebevědomá konverzační etuda o bramborách tak jen její charakter dokresluje a dává jasně najevo, že rozhodně nebyla jen krásným doplňkem po boku svého muže.
Zdroje:
