Článek
V přírodě má mnoho lidí pocit, jako by najednou byli mnohem svobodnější. A v dobách totality to mělo ještě mnohem hlubší rozměr, než dnes. Zatímco někdo páteční večery trávil v hospůdce nebo doma u televize, jiní si balili krosnu a utíkali na nádraží. Trampování bylo v minulém století doslova fenoménem a své příznivce má i dnes.
Všechno to začalo založením trampské osady Ztracená naděje u Svatojánských proudů na Vltavě. Její počátek se přitom datuje do roku 1918. I předtím se lidé rádi toulali, vzpomeňme si koneckonců na Karla Hynka Máchu a jeho dlouhé procházky českou krajinou. Ve dvacátém století ale dostal tramping jasnější rámec.
Spalo se v jeskyních i pod širákem
Největší popularity tento koníček dosáhl v dobách normalizace. Atmosféra ve společnosti byla stísněná, a tak svobodomyslní lidé rádi unikli do přírody, kde mohli být sami sebou a mezi svými.
Kolem trampského hnutí se sdružovali umělci, svérázné osoby i ti, komu režim neumožňoval pokračovat v dosavadních koníčcích, například skauti. Ti všichni si rádi o víkendu oblékli maskáče, do batohu si zabalili půlku chleba, celtu, ešus a vyrazili do přírody.
Nejrůznějších trampských osad a tábořišť přibývalo jako hub po dešti. Přespávalo se také v jeskyních nebo jen tak pod širákem. Právě během táboření vznikla řada typických zábav, jako například nohejbal nebo písně, které si u ohně zpíváme dodnes.
Chatařům se trampové smáli
Jak generace trampů stárla, usazovala se a zakládala rodiny, část z nich zpohodlněla. Tábořiště vyměnili za chatičky a nejrůznější boudy, kde se však trávil čas velmi podobně, jen s větším komfortem. Dodnes najdeme lidi, kteří se do chatových osad přestěhovali natrvalo nebo tam tráví celé léto.
Chataři ale byli těm „skutečným“ trampům trochu pro smích. Pošklebovali se jim, že do lesa přijíždí autem nebo si do chatky pořídili lednici. V reakci na to si poté svá útočiště hledali ještě hlouběji v lese, aby je nikdo nemohl rušit od obvyklého druhu zábavy.
Na trampské písně plynule navázala československá country scéna. Částečně sice inspiraci stále čerpala v americké muzice, vliv místní kultury z ní ale rozhodně nezmizel. Interpreti jako třeba Zelenáči, Plavci, Michal Tučný, bratři Nedvědové nebo Fešáci si své publikum koneckonců najdou i dnes. Zdaleka se přitom nejedná pouze o ty, kdo si chtějí s nostalgií a slzou v oku zavzpomínat. Z jejich tvorby dodnes čerpají mnohé nové folkové kapely.
Díky trampům máme český folk
Právě díky tomuto hudebnímu proudu také vznikl nejstarší český hudební festival Porta, který se zaměřoval právě na country a folk. A ačkoliv mnozí hudebníci za ta léta tak trochu zešedivěli, legendární hudební akce se pořádá dodnes.
Připadá vám to všechno jako oldschoolová zábava pro stárnoucí punkery? Nejspíš jste hodně dlouho nebyli v noci v lese. Potkat skupinku mladších i starších lidí, kteří si vyrazili na čundr, totiž není vůbec neobvyklé.
Čas od času si sice dnešní „trampíci“ nesou do lesa krabice s pizzou, jinak se ale příliš nezměnili. Stále jsou to specifické osobnosti, které hledají klid a dobrodružství namísto večerů s mobilním telefonem v ruce. Na první pohled možná v military oblečení vypadají trochu hrozivě, v naprosté většině případů jsou to ale přátelští lidé, i když trochu zvláštní.
Zdroje:
