Článek
Známý literát Jaroslav Hašek byl v mládí pověstný tím, že neměl příliš kladný vztah k ženám. A to až do té míry, že si o něm řada jeho současníků myslela, že je homosexuál. Ve skutečnosti se ale zdá, že jeho odmítavý postoj k něžnému pohlaví souvisel s traumatem, které prožil v dětství.
Otec budoucího spisovatele zemřel, když byl jeho syn Jaroslav ještě malý chlapec. Rodina se poté potýkala s existenčními problémy a kromě toho hochovi pravděpodobně chyběl mužský vzor. Ten si nakonec našel v novém sousedovi, bohužel to ale nebyla šťastná volba.
Jarmila si s Jaroslavem Haškem užila své. Později nechtěla, aby se s ním jejich syn vůbec vídal.
Vysloužilý námořník mu znechutil ženy
Dotyčný muž, který se jmenoval Němeček, byl vysloužilý námořník, životem protřelý člověk, který leccos zažil a velká část z toho nebyla právě ke chlubení. Malý Jaroslav k němu ale velmi přilnul a spřátelil se s ním. Nejen, že s ním trávil spoustu času, ale dokonce pro něj doma kradl peníze.
Němeček si chlapce vzal do parády a rozhodl se, že z něj udělá pořádného chlapa. To v jeho podání znamenalo především vymetání večírků, pití alkoholu a také krásy ženské náruče. Neví se přesně, zda muž naivního dospívajícího hocha vysloveně zneužíval, Jaroslav Hašek ale později vzpomínal na to, že se před ním oddával milostným hrátkám se svou partnerkou a nutil ho, aby se díval.
Tento zážitek jím naprosto otřásl, znechutil ho a dlouho poté nechtěl o žádném děvčeti ani slyšet. „Může být na světě něco horšího než takové lidské prase? Čerta starého jsem tomu rozuměl, nic jsem o těchhle věcech nevěděl, a přece jsem pocítil takový hnus a odpor, že mi to stačilo otrávit celý život. Také jsem se od těch dob ženských bál jako čert kříže,“ vyprávěl podle dochovaných zdrojů později svým kumpánům v armádě.
Kvůli své lásce se snažil žít jako spořádaný občan
Nakonec mu ale tento postoj nevydržel, protože potkal jistou Jarmilu Mayerovou, do které se dočista zbláznil. Dívka jeho city opětovala, kdo ovšem již nebyl tak nadšený, byli její rodiče. Jaroslav Hašek měl totiž tenkrát pověst bohéma, který sotva prolezl školu, vědělo se o něm, že je anarchista, pobuda a tulák. Proto není divu, že si Mayerovi představovali pro svou dceru lepšího ženicha.
Když Hašek pochopil, že tudy cesta nepovede, rozhodl se, že se kvůli své Jarmile polepší. Pokoušel se proto žít jako spořádaný občan, našel si slušné zaměstnání redaktora a nějakou dobu skutečně sekal latinu. Proto se nakonec mohla konat svatba.
Dva roky po svatbě se páru narodil syn Richard, Hašek ale již nevydržel předstírat, že je někdo úplně jiný, a tak se zase vrátil k vymetání hospod, což se jeho choti vůbec nezamlouvalo. Rodinný život ho jednoduše deptal, což nakonec vyvrcholilo momentem, kdy se pokusil skoncovat se životem a následně si pobyl v psychiatrické léčebně.
Během služby v Legiích se oženil, přestože se nerozvedl
Následně od něj manželka i se synem odešla a nastěhovala se zpátky k rodičům. Jaroslav Hašek se potloukal od ničeho k ničemu a nevěděl, co se sebou. První světová válka ho v podstatě zachránila. Když narukoval, mohl nechat všechny starosti každodenního života za sebou.
Na ruské frontě padl do zajetí a následně se přidal k československým legiím. Nejen, že v této době prožil řadu příhod, které mu později byly inspirací, když psal své nejznámější dílo o vojáku Švejkovi, ale kromě toho se zde znovu zamiloval.
V Rusku totiž potkal tiskárenskou dělnici Alexandru Grigorjevnu Lvovovou, které se říkalo Šura. Dvojice se v Jekatěrinburgu vzala, a to navzdory tomu, že v Československu na Haška čekala jeho manželka Jarmila, se kterou se nikdy neobtěžoval rozvést. Během válečné vřavy ale nebylo v Rusku jak prokázat, že je již ženatý, a proto veselce nic nebránilo.
Za bigamii nakonec potrestán nebyl
Svou novou ženu si posléze odvezl zpátky do vlasti a tady nastal problém, protože bigamie byla tou dobou trestná. Na radu svého právníka se proto sám obrátil na soud, trest za mnohoženství ho ale minul. Neexistoval totiž žádný dokument, který by jeho druhý sňatek dokazoval a Československo se Sovětským svazem si navíc vzájemně neuznávalo řadu písemností. Z pohledu práva tak byla Šura zkrátka jeho družkou, se kterou žil „na psí knížku“.
Největším trestem tak pro Jaroslava Haška bylo, že se od něj jeho první žena Jarmila zcela distancovala a dokonce mu zakázala vídat syna Richarda, kterému dokonce raději řekla, že jeho otec zemřel, protože se domnívala, že její muž by pro něj nebyl dobrým otcem.
Ani Šura to po boku Jaroslava Haška neměla jednoduché. Teprve po příjezdu do Československa pomalu zjišťovala, jaký doopravdy je. Nejen, že neustále někde flámoval, ale chodil dokonce i na zálety a neustále ji vystavoval svým náladám. Ruské ženy ale tenkrát byly pořádně ostré dámy, které hned tak něco nerozhodí. Proto po jeho boku zůstala a byla mu oporou až do jeho smrti.
Zdroje:
