Článek
Když Pánbůh rozdával talent, na Karlu Hynku Máchovi rozhodně nešetřil. Říká se ale, že když má člověk něčeho přidáno, obyčejně mívá také ubráno v jiné oblasti. V případě známého básníka se to týkalo zejména jeho osobnostních kvalit.
Byl velmi náladový, nenechal na pokoji žádnou sukni a jeho chování k ženám by se dnes nejspíš dalo popsat jako narcistické a násilné. O tom se přesvědčila mladičká Eleonora Šomková, které Mácha říkal Lori. O dívce se dnes mluví jako o jeho múze, vzhledem k tomu, jak podivný jejich vztah byl, by se o tom ale dalo polemizovat.
Přestože existuje několik portrétů Karla Hynka Máchy, nevíme s jistotou, zda jeho zachycená podoba odpovídá realitě.
Potkali se v ochotnickém divadle
Lori pocházela z nepříliš majetné rodiny. Její tatínek Josef byl sice vyučený knihař, ale také válečný invalida. Z toho důvodu se své původní profesi nemohl věnovat, a tak si na živobytí vydělával tím, že doma skládal papírové krabičky pro žižkovskou kapslovnu.
Dívka nebyla příliš vzdělaná a nikdy se nenaučila česky. Byla ale pohledná, měla spoustu přítelkyň a jejím největším koníčkem bylo ochotnické divadlo. Ne, že by snad byla nějak výjimečná herečka, ale zkrátka jí to dělalo radost. Právě skrze tuto zálibu se také ve svých sedmnácti letech seznámila s Karlem Hynkem Máchou.
Došlo k tomu po zkoušce Klicperovy jednoaktovky „Kytka“, která se konala v soukromém ochotnickém divadle nedaleko kostela svatého Mikuláše na Starém Městě. V představení měla totiž vystupovat nejen ona, ale také Mácha. Do řeči se dali v Celetné ulici, a to konkrétně kavárně U Suchých.
„Ostýchala jsem se, bylo to poprvé, kdy jsem byla mezi tolika mladými muži. Jeden z nich uprostřed nevelké místnosti stoje o stůl se opíral a bedlivě mne pozoroval, a konečně přistoupiv k nám praví: ‚Prosím, jen pijte, panno, to vás příjemně zahřeje.‘ Byla jsem zjevem mladého muže tak zaražena, že sotva jsem odpověděla,“ uvedla v rozhovoru pro noviny po letech Lori.
Rodiče Lori byli výběrem nápadníka zděšení
Protože byl Mácha pohledný a dvorný a Lori zase mladá, nezkušená a naivní, velmi rychle se do něj zamilovala. Také on dívce zcela propadl, ačkoliv se dá na základě jeho deníků usuzovat, že spíše než o lásku šlo o divokou vášeň.
Rodičům Šomkovým se mladý umělec příliš nezamlouval. Nelíbilo se jim, že se dostatečně nevěnuje studiu a má hluboko do kapsy. Zvlášť maminka z něj navíc měla špatný pocit a připadalo jí, že bude pořádný podivín. Měla pochopitelně pravdu, ovšem málokterá mladá dívka dá na dobře míněné rady starší generace.
S Máchou spolu brzy začali žít na psí knížku, což sice v té době již nebylo úplně neobvyklé, stále to ale bylo dostatečně skandální. Brzy se navíc začala projevovat skutečná básníkova povaha, která měla do romantického hrdiny velmi daleko. Své Lori znepříjemňoval život zejména chorobnou žárlivostí. Pokaždé, když jiný muž projevil byť jen náznak zájmu, jí doma dělal šílené scény.
Zamykal ji doma a vyhrožoval sebevraždou
Později zašel ještě dál a zakázal jí vystupovat v divadle, přestože sám v tom vesele pokračoval. Lori nesměla bez něj na krok z domu a aby se ujistil, že toto jeho přání skutečně dodrží, při každém svém odchodu ji zamykal v bytě.
Mácha přistoupil dokonce i k výhrůžkám sebevraždou. „Buď mne budete chtít a je dobře, nebo mne nebudete chtít a já se usmrtím… A když jsem plakala, konejšil mne, že to zle nemyslil. Tehdy jsem mu slíbila, že nikdo mým nebude než on,“ vzpomínala Lori.
Jako mnoho umělců si také Mácha vedl detailní intimní deníky, ve kterých popisoval své milostné zážitky. Nejedná se rozhodně čtení pro slabé povahy, protože jeho představa romantických chvilek ve dvou ve skutečnosti probíhala poměrně hrubě a často dokonce proti vůli Lori.
Nutil ji přiznat se k nevěře nad rakví matky
I přesto ale byla mladá žena zamilovaná a po několika letech soužití otěhotněla. Nejspíš čekala, že to konečně jejího druha přiměje k větší jemnosti, bohužel se ale pletla. Mácha totiž pojal podezření, že dítě není jeho. Když Lori během těhotenství zemřela matka, dokonce ji nutil, aby se k domnělé nevěře přiznala nad její rakví.
Pro jinak trpělivého Josefa Šomka bylo nemanželské dítě poslední kapka. S dcerou se pohádal a ta s ním poté přestala mluvit. Když se Máchovi podařilo konečně dostudovat práva a dostal místo advokátního koncipienta v Litoměřicích, nastěhovala se proto Lori raději k jeho rodičům, než k vlastní rodině.
Později se básník smířil s tím, že dítě je skutečně jeho a souhlasil se sňatkem, který byl naplánován na 8. listopadu roku 1836. Ještě před tím se ale dne 2. října narodil jeho syn Karel Ludvík, kterému šli za kmotry dva z jeho přátel. Dítě i snoubenku ale vídal Mácha jen málo, protože stále pracoval v Litoměřicích, kam se za ním rodina později měla přistěhovat.
Lori je pohřbena na pražském Vinohradském hřbitově.
Pohřbili ho v den, kdy se měl ženit
Úplně naposledy se Lori s Máchou setkala v noci z 15. na 16. listopadu, kdy za ní do Prahy dorazil pěšky a následně ušel celou cestu opět zpátky. O několik dní později se nachomýtl v Litoměřicích k požáru a zapojil se do jeho hašení pomocí vody z potoka.
Krátce poté onemocněl průjmovým onemocněním, nicméně usoudil, že se obejde bez odborné pomoci, a tak nadále chodil do zaměstnání, jako by se nechumelilo. Jeho stav se ale nelepšil a za pár dní mu bylo již tak zle, že pro doktora přece jen poslal. Ten mu ale již pomoci nedokázal a Karel Hynek Mácha zemřel. Jako datum úmrtí se uvádí buď 5. nebo 5. listopadu.
Pohřeb se konal v den, kdy měl jít se svou snoubenkou k oltáři. Lori se ale na funus nedostavila a není známo, zda kdy vůbec navštívila jeho hrob. Malý Karel Ludvík navíc zemřel, ještě než oslavil své první narozeniny. Po velkém básníkovi tak kromě mnoha traumat Eleonoře Šomkové nezbylo vůbec nic.
Svého osudového muže Lori přežila o více než padesát let. A přestože se později znovu provdala, na jejím hrobě stojí „Máchova Lori“. Zda by s tím sama souhlasila, lze jen těžko odhadovat. Její život po boku legendy české literatury totiž rozhodně nebyl žádný med.
Zdroje:
