Článek
Ne vždy váleční hrdinové vypadají jako ostřílení chlapíci. Někdy totiž mohou mít podobu sotva dospělých děvčat. Jedním z nich byla také Zinaida Portnova. Narodila se v roce 1926 a pocházela z Leningradu. Její rodina byla spíše chudá, tatínek pracoval jako dělník v továrně a musel se pořádně ohánět.
Když v roce 1941 nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz, způsobilo to v životě školou povinné Zinaidy velkou změnu. Rodiče se o ni zcela pochopitelně báli, a tak ji poslali k babičce na venkov. Nejspíš se domnívali, že tam bude ve větším bezpečí, bohužel se ale mýlili.
Rozhodla se pomstít svou babičku
Do vesnice totiž němečtí vojáci přišli, aby zde zabavili dobytek. Během toho napadli dívčinu babičku, ze které div nevytloukli duši. Tento moment Zinaidě změnil pohled na svět. Nedokázala Němcům odpustit a pevně se rozhodla, že udělá všechno, co bude v jejích silách, aby se pomstila.
Když jí bylo šestnáct let, vstoupila do mládežnické organizace Komsomol. Právě tam se jí později naskytla možnost zapojit se do partyzánského odboje. Jakmile to uslyšela, nebylo vůbec o čem přemýšlet.
Nejprve jí partyzáni svěřovali jednoduché a relativně bezpečné úkoly, jako bylo třeba roznášení letáků. Brzy si ale všimli, že je velmi schopná a nebojácná. Proto se rozhodli, že by mohla odboji být prospěšná i jinak. Na starost poté dostala distribuci zbraní mezi odbojáře, stejně jako jejich schovávání.
Otrávila přes sto důstojníků
Tohle všechno ale Zinaidě nestačilo, a tak brzy začala fungovat jako špeh. Informace o pohybu německých jednotek poté předávala dál. Netrvalo to dlouho a sama se začala podílet také na útocích proti nacistům. Se svými kumpány pak napadala třeba elektrárny nebo cihelny a údajně měla sama postřílet přes sto nacistů. Na dospívající dívku je to skutečně pozoruhodný výkon.
Zinaida ale zašla ještě mnohem dál. V Obolu nastoupila jako pomocnice do kuchyně německé posádky a v nestřeženou chvíli do jídla přimíchala jed. Padl na ni ale stín podezření, což rozhodně nechtěla riskovat a ohrozit tak ostatní partyzány. Proto před veliteli sama snědla otrávené jídlo.
Něco takového bylo velmi riskantní, jed byl velmi silný a někteří němečtí vojáci na jeho následky zahynuli - podle odhadů mělo jít až o stovku důstojníků. Měla však štěstí, protože její tělo na něj nejprve nereagovalo. Ocitla se tak mimo podezření a nacisté ji pustili.
Popravě nakonec neunikla
Ihned poté se vrátila ke své babičce, kde na ni účinky nebezpečné látky dolehly. Nějakou dobu pak trvalo, než se z otravy plně zotavila. Jakmile jí to ale zdraví dovolilo, neváhala a vrátila se zpět ke své partyzánské jednotce. Nedlouho poté ale padla do zajetí. Bylo jí přitom jasné, že pokud se jí nepodaří utéct, může si být jistá, že zemře.
Vypráví se více verzí příběhu Zinaidina útěku. Podle jedné během výslechu dokázala získat pistoli, zastřelila vyšetřovatele a dozorce. Později ale byla znovu polapena v nedalekém lese. Poté ji čekal další výslech, který zahrnoval nelidské mučení.
Statečná partyzánka ale přesto vůbec nic neprozradila. V roce 1944 byla za svou odbojovou činnost popravena. Posmrtně jí následně bylo uděleno nejvyšší sovětské vyznamenání, a to titul Hrdina Sovětského svazu. Stala se tak vůbec nejmladší ženou, která toto ocenění získala.
Zdroje:
