Článek
Oblíbenou pohádku, která se natáčela v česko-německé koprodukci, režíroval Václav Vorlíček. Na Vánoce snad neexistuje jiný pohádkový příběh, který by se u televizních diváků dlouhodobě těšil takové oblibě.
Předlohou byla klasická pohádka Boženy Němcové a na plátně se tehdy objevila řada pozdějších hereckých es, z nichž je nutné pochopitelně vyzdvihnout především Pavla Trávníčka a Libuši Šafránkovou.
Libuše Šafránková nebyla Vorlíčkova první volba.
Libuše Šafránková nebyla pro roli Popelky první volba
Chybělo přitom jen málo a Šafránková by si Popelku vůbec nezahrála. Původně si totiž Vorlíček jako její představitelku vybral Janu Preissovou. Ta ale byla zrovna těhotná a protože se oproti původnímu plánu nakonec nenatáčelo v létě, ale až v zimě, musel se štáb poohlédnout po náhradnici - princezna s viditelným bříškem by zkrátka nepůsobila dobře.
Nakonec si Václav Vorlíček vzpomněl na tehdy teprve devatenáctiletou Libuši Šafránkovou, která dříve excelovala jako Barunka ve snímku Babička. Ta měla velké plus, protože uměla jezdit na koni, a to dokonce i bez sedla.
Těhotenství se mimochodem týkalo také další herečky, a to Dany Hlaváčové, která si zahrála zlou sestru Doru. Ta tak nebyla oplácaná, ale pouze v šestém měsíci těhotenství. Kostymérky to ale dovedly poměrně zdařile zamaskovat vhodně zvoleným střihem šatů.
Kruté mrazy herce potrápily
Změna herečky hlavní role ale nebyla jediným problémem, který přineslo natáčení v zimě. Protože kostýmy se původně chystaly pro letní pohádku, byly ušity z lehkých materiálů. Bohužel ale filmaře potkala smůla, protože v době natáčení udeřily velké mrazy. Někdy bylo dokonce 20 stupňů pod nulou. Všichni herci tak doslova mrzli.
Navzdory tomu bylo ale u německého zámku Moritzburgu, kde se natáčelo, příliš málo sněhu. Protože natáčení bylo velmi drahé a všechny průtahy by rozpočet silně pocítil, nebylo možné čekat, zda přece jen nasněží. Proto rekvizitáři nechali na místo dovézt umělý sníh. Ten byl vyrobený z kostní moučky z nedaleké rybí konzervárny. Na pohled to sice vypadalo pěkně, totéž se ale rozhodně nedá říct o nelibém odéru, který se šířil všude kolem.
Když se ale později natáčelo na Šumavě, nasněžilo naopak až příliš. Během jedné ze scén tak kůň Pavla Trávníčka zapadl až po uši do závěje a trvalo dlouhou dobu, než se ho konečně podařilo vyprostit.
Zvířata ne vždy spolupracovala na jedničku
S koni byla vůbec potíž. Protože v roce 1973, kdy se pohádka natáčela, zrovna vypukla epidemie slintavky a kulhavky, nebylo dovoleno převážet zvířata přes hranice. Proto bylo třeba zajistit jednoho koně v Německu a hned dva v Československu. Jurášek tak ve skutečnosti není jeden kůň, ale rovnou tři.
Zajímavé jsou také příhody s dalšími zvířaty. V jedné ze scén Popelka kuší sestřelí jestřába. To se ale na place ve skutečnosti neodehrálo. Filmaři totiž již měsíce před první klapkou získali jestřábí mršinu od hajného, kterou až do natáčení přechovávali v mrazáku.
Také sova Rozárka dělala potíže. I během natáčení přes den totiž neustále mrkala. Aby jí v tom zabránil, musel ji Václav Vorlíček neustále stéblem trávy lechtat na zadní části těla. Co si o tom myslí ochránci práv zvířat, není známo.
A na závěr je zde jedna perlička. Hned v několika scénách Vladimír Menšík hrál opilý. Ve chvíli, kdy princ uhodne Popelčiny hádanky, byl prý úplně na mol. To samé se opakovalo při natáčení závěrečné scény, kde princi a jeho nevěstě všichni provolávají slávu. Zatímco ostatní vesele povykují a vyhazují čepice do vzduchu, Menšík pouze nepřítomně hledí do dáli. Říká se, že večer před tím si s Vítězslavem Jandákem udělal mejdan a ráno ho dostihla velmi nepříjemná kocovina.
Zdroje:
