Článek
Francouzský král Ludvík XI. se třásl na majetek a pozemky orleánské větve svých příbuzných. Protože jediným dědicem této části rodu byl jeho mladší bratranec Ludvík Orleánský, zosnoval ďábelský plán, za který ho nakonec osud krutě ztrestal. Jak to ale všechno začalo?
Král měl dvě dcery, starší Annu a mladší Johanu, která přišla na svět v roce 1464. Ještě když byly obě dívky velmi malé, svěřil je na výchovu urozenému šlechtici a jeho manželce, který se měl také postarat o jejich vzdělání. Protože pár neměl vlastní děti, této role se s radostí ujal.
Velmi brzy si ale začali všímat, že s malou Johanou je něco špatně. Už při narození bylo patrné, že její páteř je zakřivená jinak než u ostatních dětí. Jak rostla, stával se handicap stále patrnějším.
Princezna Johana byla velmi zbožná.
Schovávali ji před posměchem otce
Podle dobových záznamů měla dívka tmavou tvář s výrazem prosťáčka, byla nevelkého vzrůstu a navíc hrbatá. Pokaždé, když se královský otec na své dcery přijel podívat, nezapomněl zmínit, jak je mladší z dívek ošklivá. Z toho důvodu se jí její pěstouni snažili schovávat, kdykoliv měl přijet.
Snad proto, že vlastní děti mít nemohli, k nemocné Johaně její náhradní rodiče velice přilnuli. Nechali postavit zastřešenou chodbu ze zámku do kostela, aby pro ni cesta na modlitby byla za špatného počasí jednodušší. Pravděpodobně tak trpěla také pohybovými obtížemi.
Navzdory tomu, že na první pohled mladá princezna vypadala, že jí příroda příliš rozumu nenadělila, byla to vzdělaná mladá dáma. Pod vedením svých učitelů se zdokonalila v matematice, historii, poezii, malbě a naučila se hrát na loutnu. Její životní vyhlídky ale byly nevalné, čehož si sama byla bolestně vědoma.
Manželka se mu hnusila
Když bylo Johaně dvanáct let, rozhodl se ji její otec oženit se svým čtrnáctiletým bratrancem Ludvíkem Orleánským. Dal si dvě a dvě dohromady a usoudil, že handicapovaná nevěsta jeho příbuznému nejspíš nikdy neporodí dědice a po jeho smrti tak veškerý majetek připadne jeho vlastním potomkům.
Mladému princi se ta myšlenka pochopitelně nezamlouvala. Dospívající chlapec sotva dovedl ocenit intelektuální kvality Johany a jediné, co viděl, byl její nepříliš atraktivní vzhled. Král mu ale pohrozil, že pokud se nepodřídí, nechá ho poslat do kláštera a mezi jeho chladnými zdmi se jistě najde způsob, jak ho nechat odstranit navždy.
Nezbylo mu tak, než poslechnout a s Johanou se oženit. Ještě v den svatby údajně prohlašoval, že by raději zemřel, než mít tak ošklivou manželku. A co bylo horší, své pohrdání jí dával nepokrytě najevo. Dívka chápala, že nemá šanci jeho názor změnit, i přesto ale plnila svou povinnost a byla mu oddanou manželkou.
Život Johany skončil za zdmi kláštera
Po smrti krále Ludvíka XI. se jeho nástupcem stal jeho vlastní syn Karel. Johana dle očekávání žádného potomka neporodila, a tak to vypadalo, že jde vše podle plánu. Dokud ovšem mladý král nešťastnou náhodou v roce 1498 nezemřel poté, co se uhodil do hlavy o dřevěný trám.
Novým panovníkem se tak zcela nečekaně stal Ludvík Orleánský. Jakmile se tak stalo, neplodná a nenáviděná manželka se mu už nehodila. Obrátil se proto na papeže, aby jeho manželství anuloval. Bylo mu vyhověno. Jako odstupné dostala Johana vlastní panství a uchýlila se do kláštera, kde se konečně cítila přijímaná. Její zdravotní stav ale nebyl dobrý, a tak zemřela v pouhých čtyřiceti letech.
Zdroje:
