Článek
Dnes se na onom místě v pražských Vršovicích nachází stadion fotbalového klubu Slavia, kterému nikdo neřekne jinak než Eden. Přemýšleli jste ale někdy, proč nese název bájného biblického ráje?
V roce 1922 na jeho místě byl otevřen obrovský zábavní park, který byl skutečně pro Pražany malou rajskou zahradou. Ten sloužil jako místo k odpočinku, sportu a dalším způsobům trávení volného času.
Zábavní park držel v jedné věci rekord
Lunapark se nacházel mezi Vršovickou ulicí a železniční tratí kolem tehdejšího rybníčku pod Bohdalcem. Tomu se ale později začalo vzletně říkat laguna, neboť to lépe odpovídalo představě rajské zahrady. Na laguně se na plovoucích molech hrálo divadlo a na lodičkách se projížděly zamilované páry. Večer se zase místo stalo oblíbeným cílem procházek, protože se na hladině vodní plochy daly pozorovat záblesky pravidelně pořádaných ohňostrojů.
Samozřejmě nechyběla ani celá řada atrakcí. Navštívit zde bylo možné kolotoče, tobogány a také obrovskou horskou dráhu. Ta byla převážně dřevěná a její délka činila úctyhodných pět kilometrů. Horská dráha, která až do roku 2018 stála na pražském Výstavišti, byla mimochodem zhruba dvanáctkrát kratší.
Nejdelší dráha současnosti se nachází v japonském zábavním parku Nagashima Spa Land a s tou z pražského lunaparku se nemůže měřit. Její délka totiž dosahuje jen necelých dva a půl kilometru.
Živí domorodci lákali návštěvníky
Tohle všechno je sice skvělé, pro řadu návštěvníků ale bylo největším lákadlem něco docela jiného. V dnešní době by to zcela jistě vzbudilo velké pohoršení, na počátku dvacátého století ale šlo o běžnou záležitost. Jednalo se o lidskou zoo.
Cestovatel Carl Hagenbeck totiž do Prahy přivezl Afričany z Habeše, a to rovnou celou skupinu čítající několik desítek členů. Ti v Edenu vybudovali kopii domorodé vesnice a návštěvníkům předváděli názorné ukázky ze života afrického kmene.
Pro mnoho lidí to bylo něco naprosto senzačního, potkat v Praze člověka tmavé barvy pleti totiž bylo prakticky nemožné. Dnes je to díky migraci a množství zahraničních studentů normální, tehdy šlo ale o velkou vzácnost. Zvlášť ženy se velmi rády chodily dívat na snědá miminka s kudrnatými vlasy a tmavýma očima.
Afričanům platili i alkoholem
Ke cti je řediteli parku alespoň to, že domorodým zaměstnancům za jejich vystoupení platil. Ze mzdy jim následně strhával peníze za ubytování, stravu a také alkohol, kterým je na pracovišti průběžně zásoboval. V důsledku toho tak byla velká část Afričanů neustále opilá.
Nešlo ale o jediné cizince, kteří v lunaparku pracovali. Po čase se k nim přidala také skupinka Indiánů a zapomenout nesmíme ani na itala Zacchiniho, který se pro pobavení hostů nechával vystřelovat z děla.
Chudinská kolonie v sousedství přinesla parku zkázu
V roce 1935 byla do oblasti postavena tramvajová trať, což činilo lunapark ještě dostupnějším. Celodenní vstupné vás přišlo na 1,20 koruny, což nebylo úplně málo peněz. Zároveň se ale jednalo spíše o lidovou zábavu, a tak postupně vlivem velké hospodářské krize došlo k úpadku celého parku.
Daná lokalita navíc získala špatnou pověst. Prakticky v těsném sousedství totiž vyrostla známá chudinská kolonie pod Bohdalcem, kde našli útočiště především propuštění trestanci a další lidé pochybné pověsti. Lidé se sem kvůli stoupající kriminalitě báli chodit, což mělo pro lunapark obrovské důsledky.
Ještě v roce 1935 tak byla zbourána legendární horská dráha a postupně byly uzavírány také další atrakce. Během druhé světové války byly poté zakázány zábavy a na základě rozhodnutí hygienika hlavního města Prahy byl v roce 1946 celý areál definitivně uzavřen.
Zdroje:
