Článek
K herectví měl Jan Potměšil blízko už od dětství, i když ho tehdy ještě zdaleka nevnímal jako životní poslání. Spíš šlo o přirozenou součást jeho světa, která se prolínala s pohybem a sportem, jež pro něj dlouho hrály možná ještě důležitější roli.
Dětství totiž netrávil jen ve školních lavicích, ale hlavně aktivně, často po boku svého tatínka, který ho vedl k fyzické aktivitě a lásce ke sportu. Jako vyučující na Fakultě tělovýchovy a sportu a trenér svého syna brával často lyžovat a když přišla obleva, jezdili pro změnu na vodu.
Zlom přišel poměrně brzy. Když mu bylo pouhých osm let, dorazil do jeho školy filmový štáb a mezi dětmi hledal vhodné tváře pro natáčení. Potměšil zaujal natolik, že si ho vybrali přímo ve třídě. Tím se mu otevřely dveře k první herecké zkušenosti, která ho podle jeho pozdějších slov nadchla. Nešlo přitom o nic malého, objevil se v populárním televizním cyklu Bakaláři, kde si zahrál po boku známých osobností, včetně legendárního Vladimíra Menšíka.
Jan Potměšil si jako školák zahrál v Bakalářích.
Jan Potměšil v tom viděl jen zábavu
Na tuto dobu vzpomínal s respektem, ale také s nadhledem. Cenil si podle svých slov především přístupu zkušenějších kolegů, kteří ho nebrali jako dítě, ale jako rovnocenného parťáka. Místo poučování mu nabízeli rady a podporu, což pro něj bylo důležité. Přesto ho ale tehdy více než herectví lákal sport. Byl akčnější, dynamičtější a dával mu větší prostor pro vybití energie.
Po základní škole nastoupil Jan Potměšil na gymnázium, kde ho čekalo náročnější období. Přechod na nový režim pro něj nebyl jednoduchý, najednou se ocitl mezi spolužáky, kteří byli studijně nadanější a jeho známky se prudce zhoršily. Jak sám později přiznal v rozhovoru pro Český rozhlas, musel se naučit spoléhat sám na sebe a postupně si najít vlastní systém, jak studium zvládnout.
Právě v těchto letech si ale začal uvědomovat, že herectví pro něj není jen ohraničená epizoda, ale něco hlubšího. Navzdory očekávání okolí, které ho vidělo spíš ve sportovní kariéře, se rozhodl přihlásit na DAMU. Napoprvé však neuspěl, což ho ale neodradilo. Vydal se proto nejprve na Fakultu tělovýchovy a sportu, kde navázal na rodinnou tradici.
Na DAMU se nakonec dostal na druhý pokus
Osud ale stál při něm, a tak se Potměšil nakonec přiklonil ke svému původnímu snu. Ještě během studia sportovní školy dostal příležitost natáčet seriál Třetí patro a zároveň se znovu přihlásil na DAMU. Tentokrát už byl úspěšný a mohl se tak naplno věnovat herectví. Od té chvíle se jeho kariéra začala rozvíjet velmi slibně.
Ve svých třiadvaceti letech byl Jan Potměšil, který zazářil v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, na vrcholu. Patřil k populárním umělcům a pozornost si užíval. Do jeho života ale zasáhla tragická dopravní nehoda, která ho upoutala na invalidní vozík. Přestože měl jen mizivou naději, že vůbec přežije, k herectví se nakonec vrátil i přes svůj handicap.
Zajímavé je, že ke svým dětem, vlastnímu synovi Honzovi a vyženěnému Šimonovi, přistupoval úplně jinak, než by někdo možná očekával. Nikdy je totiž netlačil do herectví ani žádné konkrétní profesní dráhy. Byl totiž přesvědčený, že každý si musí najít vlastní cestu. Podle něj se skutečné zájmy a talenty projeví samy, bez nátlaku a očekávání. Proto nechával svým synům maximální svobodu v rozhodování o jejich budoucnosti.
Zdroje:
https://www.denik.cz/divadlo/veru-chytilovou-mam-moc-rad-rika-v-rozhovoru-pro-denik-herec-jan-potmesil-201403.html
https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/charlie-z-ruze-pro-algernon-i-jira-z-pohadky-herec-jan-potmesil-se-nevzdaval/r~aaa29ad66ecd95d1f4683cfeceb1be65/
