Článek
Ve sklepě, na půdě nebo dokonce na chalupě má staré rádio nebo zesilovač po prarodičích kdekdo. Většinou jen nadáváme, že nám zaprášené krabice překáží a usoudíme, že už k užitku rozhodně nebudou. Poté následuje obvykle výprava do sběrného dvora, kde se tohoto nechtěného dědictví zbavíme.
Ukazuje se ale, že Češi mají rádi nostalgii, a tak je po retro elektronice na bazarech a aukcích opravdu sháňka. Zvlášť retro zařízení značky Tesla jdou skvěle na odbyt a nadšenci za ně rádi zaplatí i částky, za které byste pořídili ty nejnovější moderní spotřebiče.
Zmiňovaná Tesla vznikla po válce v roce 1946 v Srbsku. To bylo tehdy komunistickým státem, a tak se v rámci spolupráce zboží začalo dostávat také do Československa. Podnik rostl a brzy začal vyrábět obrovské množství věcí - od žárovky až po rádia nebo radary.
Tranzistor byl pro Čechoslováky doslova revoluce.
Doma to měl úplně každý
Na našem trhu desítky let prakticky nebyla konkurence. Díky tomu nebyl ani příliš velký tlak na inovace, a tak se třeba třicet let vyráběly tytéž součástky. O produkty, jako právě rádia nebo televizory, byl extrémní zájem. A nikomu ani nevadilo, že musí stát dlouhou frontu před obchodem.
V obýváku tak měl některé zařízení Tesla snad každý Čechoslovák. Nešlo sice o žádný výkřik moderní techniky, na druhou stranu měl jiné přednosti. Jednou z nich byla třeba mimořádná odolnost. Když už jste si něco pořídili, mohli jste si být téměř jistí, že to bude sloužit ještě dlouhé roky.
V minulosti rádio vypadalo jako poměrně velká dřevěná skříňka plná elektronek. Moderní a malý tranzistor na baterie značky Tesla byl tak doslova revoluce. Vyráběl se z plastu, takže byl velmi lehký a snadno přenosný. Lidé si jej proto nosili třeba k vodě, na stavbu a dokonce i na pole, aby si při práci ukrátili čas.
Ladili jsme na nich Svobodnou Evropu
Nejprodávanější byly modely Doris a Zuzana, které měly jednoduché ladicí kolečko a hrály obvykle na středních vlnách. Měly také jednu velkou výhodu, kterou za socialismu ocenila řada lidí, daly se na nich totiž naladit také ilegální zahraniční stanice. To je nejspíš jeden z důvodů, proč je stále řada lidí má z nostalgie vystavené na čestném místě ve vitríně.
Ten, kdo nemá to štěstí, že by starý tranzistorák dostal od svého dědy, si ho často pořídí na internetovém bazaru či v aukci. Zdaleka přitom nejde jen o nejrůznější radioamatéry, ale také ty, kdo mají rádi retro estetiku a užívají si nějaké to staromódní vybavení domácnosti.
Není proto vůbec divu, že se ceny za podobné kousky mohou vyšplhat závratně vysoko. Například starý gramofon typu NCZ 142 mohou kupci zaplatit až 18 tisíc korun. Staré měřáky elektronek se draží klidně i za 16 tisíc korun. Pokud jde o rádia, magnetofony nebo staré reproduktory, ceny se mohou pohybovat kolem 10 tisíc.
Milovníci hudby z nich šílí
Dokonce i ten nejobyčejnější tranzistor, který stál za socialismu doslova pár šupů, se dnes dá bez potíží prodat za 4 tisíce korun i víc. Cenu zvyšuje třeba to, že má přístroj stále originální balení nebo se dochoval návod k obsluze. Když si uvědomíme, že v Československu se ty nejlevnější Tesla rádia prodávala za částky, začínající na 30 korunách, jde skutečně o velký nárůst hodnoty.
Starou audio techniku si ale neužívají jen senioři, radioamatéři nebo milovníci starožitností. S oblibou si ji pořizují také hudební nadšenci. Digitální formáty mají sice čistý zvuk a šumění v jejich případě nehrozí, pro někoho je to ale až příliš bezduché. Naproti tomu analogové přístroje mají specifický zvuk, který se k některým hudebním žánrům skvěle hodí.
Zdroje:
